Duha Klub Dlažka pořádá pro děti a mládež a pro rodiny s dětmi v období letních prázdnin spoustu táborů, příměstských táborů a akcí. Níže alespoň pár řádků a fotek z léta v Duze Klubu Dlažka.

Červnová víkendovka Duhy PAPRSEK se uskutečnila na oblíbené skautské chatičce ve Smilově daleko od lidí. Není zde ani signál mobilních operátorů, takže děti skutečně odloží mobily a užívají si hry a okolní přírodu. Opékali jsme špekáčky a vařili kotlíkový guláš na ohni, zahráli jsme si mnoho her a soutěží na základně i v jejím pěkném okolí, pro zpestření jsme navštívili ParkSportu v Hrubé Vodě.

Dne 13. května 2017 připravila organizace Duha Klub Rodinka již 5. ročník Míle pro mámu – mezinárodní akce zaměřené na podporu mateřství a soudržnosti rodin s dětmi. Na letošním ročníku, který byl zaměřený na řemesla a povolání, se děti seznamovaly s dovednostmi konkrétních řemesel. Trasa vedla z městského parku Michalov přes lávku u loděnice na Horní náměstí, kde byl pro všechny účastníky připraven lidový jarmark, občerstvení, tvořivé dílničky a pro dotvoření pohodové atmosféry hrála country kapela RenSi.  

Na Duhovém mostě jsme dostali dárek od pořadatelů a to duhový strom. Velké překvapení i radost – jak říkali naši účastníci v čele s Majlinkou! Dovoz do Přerova proběhl výborně. Ideální podmínky u Suchánků na balkóně dovolily stromu se připravit na finále! A to nastalo dnes. Ano, nejdůležitější je citlivě zvolit místo – a to se nám povedlo.

V měsíci květnu se vydaly děti z Duhy Paprsek na víkendovku na dosud nenavštívenou turistickou základnu ve Stříbrných Horách na Rýmařovsku. Základnu vlastní Asociace TOM, je po celkové rekonstrukci a má vstřícné cenové podmínky. Velkou výhodou je také pěkné a turisticky atraktivní okolí.

V sobotu jsem musel do Plzně a hned jsem toho využil, že zde působí Duha Kopretina – stačilo se podívat do jejich kalendáře a zrovna na tuto sobotu měli naplánovanou akci: Pedig. Přiznám se, že jsem vůbec netušil, o co se jedná…

Letošní počasí je úžasné – léto v březnu, sníh v dubnu, květnová příroda březnového charakteru … A tak to vypadá u nás v Rajnoškách?

Z Plzně z hlavního nádraží jsme, nás všech 13, vyrazili, nabalení věcmi až po uši. Přestupovali jsme v Praze a poté ještě v Zábřehu na Moravě. Díky Českým drahám jsme museli pokaždé chvilku čekat, ale tyto chvíle jsme si krátili vzájemným klábosením a hrami. V Šumperku jsme nakonec byli o 45 minut déle, než jsme původně být měli, ale to nám vůbec nevadilo, alespoň jsme měli čas připravit si svoje kostýmy na večerní akci. Na té se poprvé sešli a seznámily všechny dužiny Duhy z různých konců České republiky a několik Dětských domovů. Po ohňové šou jsme se konečně sbalili a šli s těžkými bágly do školy, kde jsme celé 4 dny pobývali. Kdo měl energii, hrál ping pong či lezl v lanovém centru a ti, co byli unavení po dlouhé cestě, šli na kutě.

Musíme přiznat, že když jsme si poprvé přečetli program Duhového mostu, nebyli jsme si jistí, zda je to pravé to pravé. Těšili jsme se na nové hry, a nechtělo se nám běhat a plnit úkoly. Naše obavy se plně potvrdily, když se nám odhlásily nejstarší děti, protože: „My se přece nebudeme ztrapňovat v maskách!“. To už nálada všech vedoucích klesala k bodu mrazu. Ale nevzdali jsme to a vydali se na dalekou cestu do Šumperku.

Celý leden jsme se doma těšili, že vyjedeme na zimní Dlažku. Na víkendovky jezdíme docela často, ale na zimní akci jsme zatím nebyli. Vyrazili jsme na Zimní rodeo. No co si budeme nalhávat, těšila jsem se, že to bude rodeo, jako vždycky na Dlažce. Ale všechno skončilo jinak, byla to dámská jízda (Mussura, Davču a Michala, který dorazil v pátek, sice za muže počítám, ale přece jen to jsou vedoucí a ne účastníci). Takže, pánové promiňte, pro mě bude tahle akce už navždycky Dámskou jízdou (no našeho Vojtu za muže taky ještě nepočítám, i když už mu bude 16).

Prodlouženou víkendovku v závěru jarních prázdnin (23.-26. 2. 2017) připravila Duha Paprsek na "duhové základně" Myšinec na okraji Budišovic. Únorové počasí bylo ještě chladné, ale o zábavu nebyla nouze, ať už se jedná o hry na základně, na hřišti či venku na okraji lesa.

Také letos máme za sebou tento skvělý víkend mikulášský. Víkend, kde to pro nás vedoucí opravdu nebyla práce, ale to správné šolíchání! Užili jsme si všichni vynikajícího jídla i dobrých moků – díky kuchyně! A také báječných her a hravých i běhacích soutěží, tvorby všeho druhu – díky super vedoucím a hlavně pravým dlažkařským účastníkům. A též výborného sborového zpěvu vč. vynikajících instrumentálních výkonů – díky páni muzikanti.

Jednu zasněženou zimní sobotu jsme se rozhodli, že na chvilku odložíme lyže a prkna vyrazíme na výlet do Prahy. Co v Praze? V Praze je blaze. A mají tam obří lezeckou stěnu, na kterou jsme se s našimi malými i většími lezci z oddílu vypravili. Cesta vlakem utekla rychle, cesta na stěnu uběhla ještě rychleji, protože jsme zjistili, že nám vlak staví přímo u stěny.

Mrzne až praští, ale to nám nevadí–vyrážíme na Cakov stejně jako loni, předloni, předpředloni ... na tradiční "Mikulášský rej", který na začátku prosince pořádáme už asi po stopadesáté... Ubytovaní a napapaní si hovíme v klubovničce u krbu. Pozor–u kouzelného krbu! Jenže nehřeje a dá se prý zapálit jen kouzelnými světýlky. Jak jinak že, když je kouzelný. A tak se vypravíme do třeskutého mrazu a tmy tmoucí kousek za základnu, kde se prý ta světýlka dají najít. Zkoušíme chytat světelnou morseovku, ale nejde nám to, takže tenhle pokus nevyšel.

Myšlenku ,,jet na Tuka Dlažku,, jsem měla už od konce Levé Ořechové. Nenahraditelný kolektiv a zábavný program mi chyběl a něco jako sádra na noze mě nemohlo zastavit. Povedlo se mi přesvědčit rodiče a už mi nic nebránilo. Skoro. Po příjezdu a přivítání se všemi účastníky jsem se bohužel dozvěděla, že nebudu na pokoji s ostatními, protože chatky byly zbytečně daleko od jídelny a dospělákům nepřišlo vhodné, abych hopkala tak daleko (mohla bych si přece ublížit že :-)