První týden roku máme za sebou. První tři dny se na Dlažce hrály šachy – klasického novoročního turnaje se zúčastnilo 17 šachistů. Po nich dorazila třináctka hráčů na víkend stolních her. První tělocvičny máme za sebou, ať to je florbal či volejbal. První kondiční cvičení proběhlo na Dlažce. V neděli jsme vyrazili na první běžky.

Na vánoční víkendovku jezdíme s oddílem poměrně dlouho a po opětovném rozjetí projektu Jít k Duhu nás napadlo, že bychom mohli po našich oddílových mlaďácích seznámit s tímto projektem i naše mladší oddíláky ve věku 6 – 15 let. A jaká jiná podzimně-zimní akce by se hodila lépe, než vánoční víkendovka, kterou máme už několik let vždy hodně dopředu zaplněnou.

Je to tak, za pár dní otevřeme nové kalendáře, rok 2018 končí. Pro Tuláky je prosinec tradičně ve znamení Mikulášské víkendovky na Cakově a poslední tečkou každého kalendářního roku předvánoční setkání "Na Kopečku u stromečku" (Kopečkem se rozumí Svatý Kopeček u Olomouce).

Jako každý rok je Levá ořechovka táborem pro velké nad patnáct let a také pro mírně mladší. Velcí se střídali (část je na pár dnů), menší tu byli ve větším počtu a skoro všichni na celou dobu akce. Sportovní i hraví, prostě levoořechoví.  Vedoucí připravili náročnější program, dařilo se, ale někdy to byl boj.

KPZKA – kurz pestrých, zajímavých a krutědobrých aktivit pro všechny mladé lidi, kteří chtějí pracovat s dětmi a hledají inspiraci do svých oddílů, kroužků, na tábory. Naše víkendy her a akce pro starší většinou spojuje nějaké téma, které se prolíná všemi aktivitami, nebo na pozadí probíhá nějaká celovíkendová hra. Nejinak tomu bylo i na podzim, kdy jsme si připravili pro účastníky program zaměřený na orientaci.

Ve dnech 14.-16.12. 2018 se uskutečnila na turistické základně v Bolaticích Vánoční víkendovka Duhy Paprsek. A byly to skutečně jakési Vánoce "nanečisto"–nechyběla vánoční jedlička s dárky pro všechny, koledy, prskavky, klasická štědrovečerní večeře i s přípitkem, odpolední zdobení venkovních smrků na kraji lesa mrkvičkami a jablíčky, aby se i zvířátka měla dobře.

Cíl naší prosincové výpravy jsme všichni matně znali – najít duhovou kešku na Hostýně. V pátek v podvečer jsme tedy společně vyrazili z Olomouce směr Hostýnské vrchy. Chatu jsme si rychle zabydleli a po polštářové bitvě o místa na spaní jsme se sešli u petrolejky nad deskovými a karetními hrami.

Co se stane, když se omylem do pekla dostane čistá duše bez hříchu? § 8 odst.1 Pekelného zákona říká: „Co peklo jednou schvátí, to už více nenavrátí.“ Ledaže …… ledaže by si dotyčná osoba čertův omyl sama v pekle odpracovala … a nebo vyhrála nad všemi čerty v pekelném casinu.

Je pondělí 29. října 2018 4.40 ráno a můj budík zvoní. Nemám ho ráda, je na mě moc brzy. Vstát ale musím, i když se mi moc nechce a počasí je děsné, mrholí.  Nakonec se ale přemluvím, vstanu, nachystám se a v 5.30 vyrážím směr Přerov. Vyzvednu pečivo na snídani a vyrážím na sraz k Parníku. Jsem první, ale po chvíli se kolem mě začnou rojit děti se svými rodiči. Přijíždí i autobus, nakládáme věci a před 7.00 vyrážíme… Kam? No přece na dva dny do Liberce!!!

Duha Králováci z Kašperských Hor vyrazila o víkendu 16. – 18. 11. 2018 na druhou výpravu v rámci projektu Jít k duhu. Ubytovali jsme se v penzionu IWO v Liberci a hned v sobotu dopoledne jsme vyrazili tramvají do Horního Hanychova. Lanovkou jsme se vyvezli na Ještěd. Z mlhy jsme vyjeli na slunce a obdivovali zdejší přírodu.

Cíl naší listopadové výpravy zněl jasně: vrátit se po pěti letech na místo činu a zkontrolovat, jestli duhová skrýš Velký Kosíř odolala zubu času. Autobusem jsme se dopravili do Čech pod Kosířem, doplnili zásoby na cestu v místní sámošce, do navigace naťukali souřadnice a vyrazili. Se slovy pamětníků „joo, tady někde to tehdy bylo“ začalo naše pátrání.

Ve dnech 2. 11. 2018 až 4. 11. 2018, naše dužina Duha Králováci z Kašperských Hor, vyjela na víkendovou výpravu v rámci projektu Jít k duhu. V pátek v 16.00 hodin jsme vyjeli z Kašperských Hor. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu Styl v obci Drmoul. Čekal nás bohatý program, spousta zážitků a hledání skrýší.

Tak a je to zase tady. Tábor je za námi a po nás se chce, abychom mu věnovali ještě alespoň kratičký článek. Jenže, jak má člověk vměstnat všechny ty zážitky (ať dobré, či zlé) do pár krátkých vět. A jak pomocí těch vět něco předat ostatním? Ti, co tam byli, tak vědí, a ti, co nebyli, jen těžko pochopí tu euforii a melancholii, s jakou se z táborů vracíme. No za zkoušku nic nedám, tak pojďme na to.

Je sobota 13. října a my máme  plánovanou výpravu, tentokrát vyrážíme vláčkem. Ale jedeme jenom chvilku, skoro ani paní "Štíplístková" (průvodčí) nestihla štípnout naše  lístky a už vystupujeme. Malé nádražíčko. No, ani to nádraží není, jen nějaká autobusová budka. Ještěže je tu cedule, protože ti, co nestihli předem kouknout na naše webové stránky, tak ti by ani nevěděli, kdepak to jsme.

V pondělí 30. července se stalo něco nečekaného. Země pohádek byla zakleta zlým čarodějem Zababou. Pohádkové bytosti, které byly dřív veselé, hodné a pořád si zpívaly, se najednou usmívat přestaly a zpívat se jim nechtělo. Královna Petronella to ale nechtěla nechat jen tak…!!! A tak začal náš příměstský tábor. V pondělí ráno se v Klubu Dlažka sešlo 35 dětí, kde na ně už čekaly pohádkové bytosti (Královna Petronella, Sněhurka, Červená karkulka, víla Eliška, rytíř a princezna Terezka), které byly velmi smutné a prosily všechny děti, aby jim pomohly se záchranou Země pohádek.