Iqlandia a Liberec z pohledu hlavní vedoucí výpravy
Napsala Petra Novotná, Duha Klub Dlažka dne 11.prosince 2018
Je pondělí 29. října 2018 4.40 ráno a můj budík zvoní. Nemám ho ráda, je na mě moc brzy. Vstát ale musím, i když se mi moc nechce a počasí je děsné, mrholí. Nakonec se ale přemluvím, vstanu, nachystám se a v 5.30 vyrážím směr Přerov. Vyzvednu pečivo na snídani a vyrážím na sraz k Parníku. Jsem první, ale po chvíli se kolem mě začnou rojit děti se svými rodiči. Přijíždí i autobus, nakládáme věci a před 7.00 vyrážíme… Kam? No přece na dva dny do Liberce!!!
Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.
Naše první zastávka je v Olomouci, kde už na nás netrpělivě čekají další účastníci zájezdu v čele se Škrabkou a Kájou. Naložíme je a jedeme dál. Počasí nám pořád moc nepřeje, pan řidič slibuje, že za dalším kopcem už bude sluníčko, ale nic. Ani za prvním, druhým, třetím… Nikde. Na náladě nám to ale neubírá, celou cestu se všichni dobře bavíme, děti říkají, že jedou „party busem“. Vůbec nevadí, že cestou nabíráme zpoždění kvůli kolonám… Užíváme si. Po krátké zastávce v Hradci Králové pokračujeme do mlhou zahaleného Liberce, kam přijíždíme až po 12.30. Ale jsme tu. A v pořádku.
Moc se těšíme na IQLANDII, vždyť je tu spousta zajímavých věcí a my tu budeme celé odpoledne. Nejdříve si dáme malý rozchod na první rozkoukání a pak se setkáváme na oběd (slepičí polévka a kuřecí nugetky s bramborem). Po obědě nás čeká objednané Planetárium. Ležíme v křeslech a koukáme nad sebe, kde se objevuje hvězdná obloha, střídají se jednotlivá roční období, ukazují se nám souhvězdí a nakonec koukáme na film Cesta časem. Zajímavý dokument o stvoření vesmíru, Země a vzniku organismů na Zemi. V 16.00 odcházíme z Planetária a znovu se rozcházíme, abychom si prošli zbytek IQLANDIE a vyzkoušeli všechny ty úžasné interaktivní exponáty. A že je na co koukat a co zkoušet!!! Vodní svět, GEOlab, TUlaborka, Živly, Člověk, Sexmisie, Věda v domě, Češi světu… to je jen malý výčet jednotlivých částí expozice. Líbí se nám tu. Každý z nás tu nachází něco, co ho opravdu zaujme. Škoda jen, že čas tak rychle utíká. V 18.00 se zase scházíme, máme plno fotek a ještě víc zážitků. A to je zatím jen první den. Co nás asi čeká zítra?
Odjíždíme do centra města do hotelu Technické univerzity v Liberci, kde máme zajištěné ubytování. Super pokojíčky pro 2 nebo 3 lidi. Jsme ubytovaní a jdeme na večeři (Frankfurtská polévka, přírodní kuřecí řízek s bramborovou kaší a švestkový kompot). Po večeři si užíváme chvilku klidu, hrajeme hry, povídáme si, připravujeme se na večerku. Den pomalu končí, je 22.00, všechny děti jsou v postelích a my s vedoucími, Škrabkou, Kájou a Martinem, sedíme na chodbě v křeslech, kontrolujeme děti, probíráme dnešní den a chystáme se na ten další. Všechno je naplánované, jen je třeba doladit poslední detaily. A pak rychle do postelí, zítra nás čeká další náročný, ale doufáme, že skvělý den v Liberci.
Úterý 30. října 2018 nás opravdu překvapuje. Vstáváme a venku svítí sluníčko a je teplo. Úplný opak včerejšího dne. Kolem 8.00 budíme děti a zveme je na snídani, na kterou si dáváme ovocný čaj, koláč a croissant. Hmmm, všem chutná, asi mají rádi sladkou snídani. A pak balíme, nakládáme věci a vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím.
Naše první úterní zastávka je v liberecké ZOO. Snad nás uvnitř čeká spousta zajímavých zvířat. Procházíme ZOO, fotíme se, koukáme po zvířatech, bavíme se. V ZOO se nejvíce těšíme na bílé tygry, ale nakonec nás zaujmou i další zvířata. Celá ZOO je vyzdobená dýněmi a strašidly, protože v noci tu probíhala akce nazvaná Strašidelná ZOO. Ze zoologické zahrady se vydáváme na oběd do nedaleké restaurace Formanka, kde nás čeká oběd. Objednala jsem nám kuřecí vývar s masem a nudlemi a masové kuličky v rajské omáčce s těstovinami. Zatímco si děti užívají těstovinové obrázky, my dospělí jim jen tiše závidíme (dostali jsme jen „obyčejná“ kolínka.)
Je krásné teplé počasí, proto by byla škoda nevydat se po obědě na typickou dominantu Liberce – na Ještěd. I když už teď víme, že se nestihneme vrátit domů v uvedený čas, nemůžeme si tuhle atrakci nechat ujít. Ne, to opravdu nejde!!! Snad nám to rodiče odpustí.
Jelikož lanovka od včerejšího dne nejezdí (bohužel jsme narazili na pravidelnou výluku), jedeme autobusem až k chatě Ještědka a odtud už musíme pěšky. Je to asi kilometr, ale zvládáme to bez velkých problémů. Jsme nahoře. Děti jsou nadšené z téhle obrovské stavby a z úžasných výhledů do okolí. Máme štěstí, je vidět opravdu hooooodně daleko. Fotíme se s vlajkami Dlažky a Duhy, protože jsme se sem vypravili i díky duhovému projektu Jít k Duhu. Pak už jen rychle do bufetu a obchůdku na malé občerstvení a musíme dolů. Škoda, je tu opravdu moc hezky. Ale víme, že další zdržení si už nemůžeme dovolit. Cestou k autobusu se mě několik dětí ptá, proč to bylo tak krátké, proč jsme nejeli na delší dobu, a já slibuji, že zase nějakou akci vymyslím. Na parkovišti se nakládáme do busu a s pohledem pořád upřeným na Ještěd odjíždíme. Bohužel jsme nestihli jen jedno – vyzvednout pod Ještědem duhovou kešku. Cestou z Liberce píšu všem rodičům SMS a oznamuji, že přijedeme se zpožděním. To vím už teď. Ale za ty zážitky z Ještědu to stálo. A rodiče odepisují, že to chápou, že to nevadí. Jsem ráda.
Cesta domů nám rychle ubíhá. Nečeká nás žádná kolona a zastavujeme jen jednou, a to jen na 20 minut. Děti v autobuse zpívají, baví se, užívají si poslední chvíle s novými i starými kamarády. Poslouchám je a uvědomuji si, že tu vznikla nová přátelství. Už se domlouvají, že spolu pojedou na další akci, na zájezd, víkendovku i tábor. To je ta největší odměna, kterou získávám. J Stmívá se, někteří usínají, jiní se dívají na film, který jsme jim pustili. Panuje tu úžasná atmosféra. Všichni jsou spokojení.
Do Olomouce přijíždíme krátce po 19.00, už na nás čekají rodiče, vyzvedávají si děti i kufry a loučí se. Do cíle už nám zbývá posledních pár kilometrů. I v Přerově už čekají rodiče. Jsou rádi, že jsme v pořádku dorazili, přebírají si děti, kufry, hledají v busu poslední zapomenuté věci a odjíždí. Krátce po 20.00 tu stojím na parkovišti sama, jen s panem řidičem. I já si balím své věci a odjíždím domů. Byly to náročné dva dny, ale maximálně jsem si je užila.
Moc ráda bych všem poděkovala za úžasný zájezd – všem 35 dětem za to, jak byly skvělé a hodné. Škrabce, Káje i panu řidiči Martinovi za… za VŠE!!! DĚKUJI!!! Byli jste úžasní! Všichni! Petra Novotná
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?