Duha Králováci a Jít k duhu
Napsal Miroslav Vrhel, Duha Králováci dne 13.listopadu 2018
Ve dnech 2. 11. 2018 až 4. 11. 2018, naše dužina Duha Králováci z Kašperských Hor, vyjela na víkendovou výpravu v rámci projektu Jít k duhu. V pátek v 16.00 hodin jsme vyjeli z Kašperských Hor. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu Styl v obci Drmoul. Čekal nás bohatý program, spousta zážitků a hledání skrýší.
Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.
V sobotu jsme navštívili rozhlednu Panský vrch. Je vysoká 55 metrů (vyhlídková plošina je ve výšce 40 metrů). Poté jsme jeli k lokalitě Kladská. Na parkovišti u zámečku necháváme auto a pěšky jdeme asi 800 metrů podél vodní plochy. U Kladského rybníku hledáme kešku číslo 13, kterou jsme nenašli. Mobilní telefony nám ukazují jedno místo mezi informační tabulí se zvuky zvířat a vodní plochou. Podle sdělení Pavla, který zde byl se svou třídou asi před rokem, někdy v červnu, byla hladina vody nižší a kluci ze třídy si sedli na břeh, když najednou z pod břehu vytáhli nějakou krabičku a poté ji tam zase vrátili. Dnes je hladina vody podstatně výše a proto nelze pod břeh do díry sáhnout. S největší pravděpodobností zde už keška není. Po neúspěšném hledání jdeme po dřevěném chodníčku kolem rybníku až k autům. Z Kladské jedeme k lokalitě jezírka Smraďoch. Jezírko Smraďoch je od parkoviště asi 100 metrů. Trochu tu bublá voda, ale jinak zde žádný velký smrad není. Po prohlídce jedeme do Mariánských Lázní. Prošli jsme si kolonádu. K večeru jedeme do Lázní Kynžvart. Zde se koupeme ve veřejném bazénu. Kolem půl jedenácté jsem se šel projít se třemi nebojácnými dětmi k židovskému hřbitovu u osady Panský vrch. Při vstupu do tmavého lesa, jsme si všimli, že v té tmě prosvítá něco bílého. Přišli jsme blíže a zjistili, že se jedná o cíl naší cesty - lesní židovský hřbitov. Vypadá to tu velmi tajemně a strašidelně. Během války byl hřbitov poničen, takže dnes již hřbitov není oplocený hradbou a nevypadá tak, jako v době své největší slávy, ale i tak nás překvapuje obrovské množství dochovaných stojících náhrobků, kdy údajně nejstarší je až z roku 1683. Zhasli jsme baterky a chtěli si vychutnat noční zvuky lesa, ale bohužel blízkost lidské civilizace v podobě silnice a lidských obydlí, nám to moc neumožňovala. Hřbitov jsme obešli a o půlnoci se vrátili do penzionu. Tam a zpět to bylo údajně 3,4 km. Rozhodně tuto noční aktivitu doporučuji.
V neděli se balíme a opouštíme penzion. Poté odjíždíme hledat další duhovou kešku a to číslo 12 u obce Milhostov. Podle zadaných souřadnic, by se měla nacházet vlevo nad lesní cestou, která vede z obce Milhostov k lokalitě Mofita. Jedná se o vysoký lesní porost ve svahu, kde není žádný výrazný krajinný bod, kromě základů bývalé kamenné zídky, která kdysi značila hranice pozemků. S dětmi jsme převracely kameny, hrabaly kolem stromů, ale bez úspěchu. Jeden mobilní telefon nám ukazoval kešku kousek nad cestou, druhý mobil nám ukazoval místo asi 3 metry nad prvním mobilem. Buď zde keška již není, nebo je za tu dobu zahrabaná a zarostlá v zemi a není ji možné normálním způsobem běžně objevit.
Domů do K. Hor jsme dorazili ve 13.30 hodin, kdy poslední dítě jsme předali rodičům ve 14.30 hodin.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?