Mikulášský víkend s Dlažkou posedmnácté
Napsala Duha Klub Dlažka dne 17.února 2017
Také letos máme za sebou tento skvělý víkend mikulášský. Víkend, kde to pro nás vedoucí opravdu nebyla práce, ale to správné šolíchání! Užili jsme si všichni vynikajícího jídla i dobrých moků – díky kuchyně! A také báječných her a hravých i běhacích soutěží, tvorby všeho druhu – díky super vedoucím a hlavně pravým dlažkařským účastníkům. A též výborného sborového zpěvu vč. vynikajících instrumentálních výkonů – díky páni muzikanti.
Ano, je to tak 48 hodin jsem opět já a další strávili s Dlažkou a Mikulášem. Již posedmnácté!!! Vystřídali jsme blízké základny Středolesí a Tesák, v současnosti jezdíme na junáckou chatu na Domašov nad Bystřicí! Místo není podstatné, podstatný je obsah a objem. Obsah je jasný – ten nejlepší a to čertovsko-andělsko-mikulášovský. Objem to je ta lidská dlažkařská hmota umocněná opravdu kamarádskými vztahy, čertovsky dobrým chováním a nebeskou hudbou a to po celý víkend!
Ano, i letos máme za sebou tento skvělý víkend mikulášský. Víkend, kde to pro nás vedoucí opravdu nebyla práce, ale to správné šolíchání! Užili jsme si všichni vynikajícího jídla i dobrých moků – díky kuchyně! A také báječných her a hravých i běhacích soutěží, tvorby všeho druhu – díky super vedoucím a hlavně pravým dlažkařským účastníkům. A též výborného sborového zpěvu vč. vynikajících instrumentálních výkonů – díky páni muzikanti. Postýlky i palandy, ale i teplo z topení nám připravily zasloužený oddech po velkých výkonech – díky chato junácká! A hlavně musíme poděkovat pánu Mikuláši, správně romanticky ukecanému čertu i dalším čertíkům, nesmíme zapomenout i na dva andílky! A ty dárky – díky Dlažko i další dárci! Fajn fota na webu mi dávají za pravdu – dík všem.
Co říci na závěr – užili jsme si to opravdu ďábelsky! A za rok 1.-3.12.2017 si to, Mikuláši, ďábelsky užijeme zase! Mussur
Mikulášský víkend - nedělní procházka rodičů
V neděli ráno vzal Mussur opuštěné rodiče (děti byly v oddílech) na procházku. Zamířili jsme k nedalekému lomu. Již krátce po začátku výpravy jsme se však ocitli v tzv. mrtvém bodě. Ten se dal překonat buď podlezením pod plotem, brodem před Bystřici, nebo cestou zpět. Většina z nás zvolila první možnost. Někteří se vrátili, brodu nevyužil překvapivě nikdo.
V klidu jsme mohli pokračovat dále. Ženská část výpravy, která obklopila vedoucího akce, si cestu krátila diskuzí na ženská témata (těhotenství, porody, a tak). Je třeba ocenit, že Mussur se nezalekl, naopak se hovorů velmi aktivně účastnil.
Došli jsme do lomu. Ticho kolem nás přehlušovala jen praskající námraza pod našima nohama, vtipy a smích účastníků a nedaleko právě projíždějící vlak. Slunce krásně svítilo, ale mrzlo, až praštělo. Desítky zamrzlých kaluží všude kolem nás využili rodiče ke klouzání, nebo k pečlivému rozšlapávání – no, jako jsme to dělávali na základce.
Cestou zpět jsme u velkého kamene potkali další naše rodiče (zřejmě se jednalo o ty, kteří se zbaběle na začátku výpravy vrátili) a společně jsme se vyfotili. Aby cesta nebyla jednotvárná, zvolil tentokrát Mussur zkratku starou lesní cestou, zjevně několik desetiletí lidmi nepoužívanou. A tak jsme se zakrátko opět dostali do mrtvého bodu. Před námi sráz ze skály, zleva se ozývaly zvuky motorové pily a padajících stromů a vpravo sráz – železniční násep. Jednohlasně (hlasem Mussura) jsme zvolili směr vpravo. Ti, kteří se báli, že se skulí na koleje (ten vlak už jel, strach byl zbytečný), to umně skryli. Len Kristínka si stále spievala taků starů pesničku od Petera Nagyho. A dole pak na kolejích začali zpívat i tatínci, ale jinou, tu od Wabiho Daňka. Přidali se všichni.
Po louce, po hřišti, kolem Domašova jsme pak v klidu došli do chaty, provoněné obědem od Miloška, Majky, Jitky a Lenky.
P.S.: Mikuláš, Čertisko, Andílek a jejich drobotina byli skvělí – dělali, co mohli, ale do pekla zase letos nikoho neodnesli. Yvona Matýsková
Andělská hra
Cestou necestou, nebem nenebem, venku i vevnitř, v rýmech i bez, andělské putování … to vše v jedné hře plné andělských úkolů! Výsledky byly nadpozemské! Zvítězil tým Konec prokastinace, druzí byli Andílci a třetí byly týmy Šerverky a Šepa. Čtvrté byly Vakoveverky, pátí Ukulele, šesté Brčely, sedmí Čerti mušketýři, osmé Gumové papuče a deváté Přísady! Dost dobré výkony ocenili i všichni andělští organizátoři ! Mussur
Mikulášská bonusová básnička
Mikuláši, Anděli, kde ty dárky berete? My Vás máme rádi dokonce i bez nich.
Chceme jenom zábavu a nic víc teď k tomu, pokud Vám teď lžeme, propadnem se k čertům.
Mikuláši, Anděli, kde ty dárky berete? Vy jste tak hodní, že se na nás nevykašlete.
Dárky máme každý den, zábavu, srandu a smích jen!
Vy nám ten život sladíte aspoň jednou za rok.
Děkujem Vám mockrát aspoň za ten den prožitý za rok!
Mikulášské pohlazení
Čas od času se mě mí pražští kamarádi ptají, proč se vlastně táhnu přes tři hodiny autem na nějakou víkendovku. No, proč vlastně? Odpověď by mohla být dlouhá a zahrnovala by hromadu dobrých důvodů, jako třeba:
- protože mě Mussur (naštěstí nejenom Mussur) obejme při příjezdu,
- protože kytary hrajou až do rána,
- protože si zahraji spoustu super deskovek (ještě jednou se tímto omlouvám Kláře za nepochopení asociace vánoce a bačkory),
- protože Milošek a spol. nejenomže vaří, ale vaří i mnohem lépe než já (a to frappé je fakt famózní),
- protože v lesích vojenského prostoru Libavá nejsou ani vlci, ani medvědi, ale hlavně ani lidi (a letos tam byla i hromada sluníčka),
- protože ………
Jenže ani kdybych přidala ještě hromadu dalších protože, tak to nevystihne to hlavní, proč se tak daleko táhnu. Tak proč vlastně? Protože je to prostě super a v pondělí ráno a ještě pár dalších pondělních rán vstávám s úsměvem na rtu a vzpomínkou, jak to bylo prima.
Děkuju moc všem za tu hromadu pozitivní energie, kterou jste mi dali. Krásné vánoce. Laďka
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?