Duhová štafeta pro Mirku Bobřici Šimarovou
Napsala Jana ©oupalová dne 8.října 2010
Miroslava Bobřice Šimarová byla na 22. Velké Duze oceněna Duhovou štafetou a čestným titulem pro zasloužilé členy, Poutník za duhou. Bobřice je předsedkyní krnovské dužiny Vega a kromě duhových ocenění je také nositelkou zlatého Březového lístku (12. stupně). Následující rozhovor není jen o vzpomínání.
Ahoj Mirko, neboli Bobřice, říkají ti tak ještě dnes děti, nebo už jen dávní kamarádi? Odkud se vzala tvoje přezdívka?
Přezdívkou mně nazývají jen přátelé, dnešní děti ani neví, že jsem Bobřice. Myslím, že do dnešní doby se nehodí. Přezdívku jsem získala na Lesní škole v Pochni u Široké Nivy v srpnu 1968, podle mého klubu Černých bobříků. V Pochni při závěrečném táborovém ohni jsme si s účastníky dali slib, že budeme do konce života usilovat o přátelství rozrůzněných. Galén mně tehdy napsal do deníku: “ Bobřici už nikdo z nás nevypustí z mysli a srdce. Mlčky si vymínila, aby ji všichni považovali za sobě rovnou, za dítě v přátelství “. Jsou to vzletná slova, ale myslím, že to vystihl. Při listování deníku si uvědomuji, že bych měla napsat paměti. Zážitků s dětmi je opravdu mnoho.
Jaké bylo letošní léto, naplnily se plány?
Léto bylo rušné.Na počátku jsem pomáhala mládežníkům v Praze na Klamovce se zahraniční výměnou za Španělska. Po příjezdu jsem vypravila naše delegáty do Varšavy. Navštívila jsem pěvecký sbor Rosničky na Slunečné. Týden jsem sháněla náhradní vedoucí do Rakouska a ubytování pro setkání rodin s dětmi v Beskydech. Devět dnů jsem opatrovala v Osoblaze maláčky na soustředění tance Taxmenu a Poláků.
Co tě motivuje k další práci s dětmi, co tě naopak svazuje?
Mám nějaký vnitřní motor, který se nechce zastavit. Když uslyším o nějakém námětu k projektu, hned mám plno nápadů jak je uskutečnit. Nepotřebuji motivaci, prostě mně to od mládí baví a naplňuje. Třeba vymýšlet bojovou hru, hledat trasu a ubytování putovního tábora, nacvičovat divadlo. Co mně svazuje? Věk. Ubývají síly.
Jaký je podle tebe nejvhodnější způsob pro předávání myšlenky dobrovolnictví dalším generacím?
Co s myšlenkami. Přímá práce, vzor, práce v oddíle, na akcích. Přátelství vzniklá na táboře, na VVZ, na Duhovém mostě. Řekla bych, že doba není příznivá. Jak ráda bych děti i mládežníky posílala na všechny akce, ale není čas a u nás v pohraničí opravdu nejsou peníze. Pokud se ohlédnu za svou prací je hodně dobrovolníků, které jsem ovlivnila a přivedla do Duhy. Lidé z dužin Pegas, Radost, Kvítek, Alfa, Modrá šipka, BVU Rodiny, Planeta, MoLeRo, Perseus, Orion, Arnika, Paprsek, Kopretina.
Jak rozvíjíš své vedoucí?
Málo z výše uvedených důvodů a také pro to, že se už věnuji jen zájmovým oddílům. Na příklad Daniela je talentovaná choreografka s výbornými výsledky. Trénuje celý týden, jezdí na soutěže a vystoupení. Má v pěstounské péči postižené dítě co více po ní žádat?. Vodácký klub z Vratimova má svůj život. Dělám jim spíš servis. Rodiny s dětmi si zajišťují vše sami jsou také většinou mimo Krnov. Děti stárnou a mají své zájmy, někteří třeba počítač. Rozvíjení vedoucích tedy přenechám nové generaci.
Jak pracujete ve Vaší dužině s dětmi, co je dnes nejvíc baví, co se za poslední roky změnilo?
Naše dužina je specifická má více satelitů a ty pracují podle zájmu. Taxmeni a Taxmínci rádi a dobře tančí. Rosničky zpívají. Art klub maluje a vyrábí. Vodáci dělají turistiku. Robinsonky nám utekly na VŠ. V klubu Kormidlo hrají deskové hry a chodí do přírody. Rodiny se setkávají na víkendech. V říjnu mají Drákiádu v Ostružné. Co se změnilo? Zájmy. Pohodlnost. Chudoba. Méně vděčnosti. Málo času. Nezájem rodičů a jejich připomínky ke všemu.
Co je při práci s dětmi podle tebe nejlepší a co pro změnu nejtěžší?
Radost a spokojenost dětí. Nejtěžší v přímé práci nevím snad nějaký narušitel programu. V následné práci dětmi v současné době je podle mě administrativa, získávání sponzorů a dotací. To odradilo od činnosti spoustu dobrovolníků.
Jak jsi reagovala na ocenění Duhovou štafetou, kterou jsi přebírala od Želvy (Jitky Vokurkové)?.
Předání Duhové štafety mně potěšilo. Naposledy jsem byla oceněna Zlatým březovým lístkem v roce 1999.
Máš už kandidáta pro letošní rok?
Několik.
Co bys popřála Duze?
Hodně charismatických dobrovolníků, kteří budou předávat své nadšení dalším. Bohatého generálního sponzora. Spokojené děti a vedoucí.
Děkuji za rozhovor.
Jana
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?