O dobrovolnictví v ČR a ve Francii. A o kulturních rozdílech.
Napsala Jana ©oupalová dne 30.října 2009
Fabien Marais (FR) je skoro tři čtvrtě roku dobrovolníkem EVS v Duze. Přečtěte si rozhovor nejen o této zkušenosti.
EVS (European Voluntary Service – Evropská dobrovolná služba) je projekt Evropské komise, kdy dobrovolníci ve věku 18 – 30 let mohou strávit 2 - 12 měsíců v různých neziskových organizací v zahraničí. Bezplatně je jim poskytováno ubytování, pojištění, kapesné, úhrada cestovného a stravného, příprava před odjezdem, průběžná školení, jazyková a osobní podpora, certifikát o absolvování EVS a podpora po návratu.
Duha nabízí zájemcům z ČR poznávat svět prostřednictvím dobrovolnické zkušenosti.
Ahoj Fabiene, odkud jsi?
Jsem z Francie, poslední čtyři roky jsem bydlel v Nantes, městě blízko Bretaně.
Co jsi dělal před EVS ?
Studoval jsem a pracoval v technické oblasti, údržbě strojů. Potom jsem si udělal rok volna na cestování a přemýšlení o sobě a své budoucnosti. Čtyři měsíce jsem pracoval jako kuchař a myl nádobí v malé restauraci.
Jak jsi se dostal k EVS?
Před dvěma lety jsem strávil jeden měsíc u kamarádů v Praze. Byli to také kamarádi Štěpána (Zelingera) z Duhy, autora krásného projektu Tamjdem. Jednoho z těchto dobrovolnických víkendů jsem se zúčastnil. Rok na to jsem se zúčastnil dalšího Tamjdemu, festivalu Babí léto. Tam jsem zjistil, že Duha hledá EVS dobrovolníka, tak jsem se přihlásil a jsem tady.
Byl jsi dobrovolníkem už před EVS?
Ano, byl jsem členem organizace pracující pro imigranty v Nantes. Strávil jsem tam jeden rok vařením a dáváním lekcí francouzské kuchyně imigrantům. Byla to vážně skvělá zkušenost, zejména protože pro některé africké muže bylo vaření a mytí nádobí úplně novou zkušeností. Bylo hezké vidět je vařit a získávat nové dovednosti.
Také jsem pracoval v sociální restauraci, nazývané ve francouzštině Restaurace srdce. Některé supermarkety jim pravidelně dávali jídlo a já jsem tam pomáhal s výběrem jídla a jeho rozdělením mezi lidi, co ho potřebovali. Kromě toho jsem také pomáhal v neziskovce pracující s autistickými dětmi a taky jsem členem organizace stopařů.
V organizaci stopařů?
Ano! Jmenuje se Trans Euro Stop a existuje už 25 let. Každý rok organizují výlet pro 15-20 lidí. Rozdělí je na dvojice, které spolu stráví jeden měsíc stopováním po Evropě, nebo i dál… Jednou cestovali až na Aljašku! Já osobně jsem v rámci tohoto programu loni stopoval do Rumunska.
Proč jsi se rozhodnul pro EVS?
EVS se zdála být dobrou možností pro změnu mého životního stylu. Před mým příchodem na EVS jsem pracoval 40 hodin týdně a cítil se jako robot/mašina. A to nebylo to, jak jsem chtěl žít svůj život. Rád bych pracoval pro dobrý účel, ne jenom pro peníze. Bylo hezké chvíli cestovat, ale po určité době jsem cítil, že bych rád zůstal v jedné cizí zemi déle abych mohl lépe poznat její kulturu.
Co děláš v Duze?
První čtyři měsíce jsem pomáhal Pedrovi, koordinátorovi workcampů. Dostával jsem a odpovídal na dotazy od lidí, kteří se zajímají o workcampy. Byla to hlavně práce u počítače a pár dalších menších úkolů. Přes léto jsem se zúčastnil dvou workcampů. Byl jsem jako
pomocný campleader na organické farmě a na druhém workcampu jsem byl v meditačním a uměleckém centru. Obě zkušenosti byly úžasné. Momentálně pomáhám několika dužinám (pozn. základním článkům Duhy).
Co děláš ve volném čase?
Zajímám se o různé způsoby života…. rád objevuji Prahu a také fotím pěkná místa. Rád cestuji a přátelím se se zajímavými lidmi. Tohle je případ i mé EVS.
A co Česká republika?
Podle mě je to krásná země, dobře situovaná uprostřed Evropy. Líbí se mi, že Praha je tak zelené město, je lehké tu najít les nebo park, jsou všude. Taky život tady je levnější, můžete lehce žít s málem peněz…ano, líbí se mi tu, proto tu jsem.
Co si myslíš o českém jídle?
Jsem vegetarián.. Pro mě je české jídlo zejména maso s omáčkou a to nemůžu jíst. Co mám ale opravdu rád je smažený sýr, bábovka, sušenka Mila, bramborák a zvláštní zelenina jménem kedlubna, kterou jsem ve Francii nikdy neviděl.
Co tě v České republice překvapilo?
Řidiči v Praze jsou šílení a neberou ohled na chodce. I přes to, že většina Čechů se stydí, do sauny chodí nazí, ve Francii chodíme do sauny v plavkách. Nebo fakt, že se přezouváte na návštěvě u přátel. Negativní se mi jeví vysoké číslo herna-barů a hypermarketů. Nemám je rád, jsou to symboly kapitalizmu. Co mi však velmi líbí, že lidé ve veřejných prostředcích nabízejí místo k sezení starším lidem a ženám. Ve Francii to nikdo nedělá…
Chybí ti něco z Francie?
Komunikace… v češtině se nemůžu přesně vyjádřit, a to mě moc otravuje. Co mi také doopravdy chybí, je dobrý chleba a sýr.
Máš plány co budeš dělat po EVS?
Mám několik možností. Chci pokračovat v dobrovolničení, ale spojeným s ekologií a alternativním způsobem života. Rád bych stopoval a jezdil na kole a poznával farmy a komunity, kde lidé žijí jinak. Chci se naučit o ekologii a organickém hospodaření, protože cítím, že to je to, co se mám naučit, to je moje cesta. Možná budu dál studovat a dodělám si v zahraničí kvalifikaci oboru ekologie, vyučím se. Určitě se vrátím do Francie, ale teď se cítím připraven na dlouhou cestu. Vím, že nechci mít „normální“ práci ve firmě, nebo v kanceláři, pracovat jako robot. Je tolik možností dělat to, co mě doopravdy baví.
Co jsi se během EVS naučil?
Doopravdy jsem ze za těch 8 měsíců změnil. Zdokonalil jsem svou schopnost komunikovat s lidmi, jsem více sociální. Během workcampů v létě jsem se naučil jak vést skupinu, kovat, dělat organický chleba, žonglovat, atd. Teď už se nebojím být sám v cizí zemi, i když nemluvím jejich jazykem. Naučil jsem se být klidnější, méně stresovaný. Začal jsem víc mluvit o tom co chci dělat a kdo jsem, také jsem našel lidi, kteří sdílí moji vizi života. Je paráda najít lidi se stejnými hodnotami a myšlenkami. Často pomohou udělat další krok v životě. To je to, co jsem hledal, než jsem sem přišel. Takže velké díky EU a Duze za nabídku roční EVS.
Rozhovor s Fabienem vedla Lenka Nižňanská.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?