Jak jsem se rozhodl pro EVS

Napsala Jana ©oupalová dne 9.září 2008

Autor: Lukáš Filip, Duha I-club;

Rozhodnutí stát se účastníkem EVS (čili European Voluntary Service = evropské dobrovolnické služby) bylo pro mě neplánovanou událostí. Potřeboval jsem si oddechnout od všech svých povinností a zmizet do zahraničí. Byl jsem odměněn nepopsatelně krásnými zážitky. V následujícím textu bych chtěl nejen přiblížit tuto možnost všem ostatním, nýbrž bych i rád rozptýlil mylné obavy a domněnky.

Jak jsem se rozhodl pro EVS
Co bylo v propozicích
Jací byli lidé, kteří se o nás starali
Jak to vypadalo ve skutečnosti
Práce
Ubytování
Ostatní dobrovolníci
Co jsem si odnesl
Co bych doporučil případným zájemcům

V propozicích o té či oné nabídce, které si můžete volně najít na internetu, se dočtete jen strohý výčet činností. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl prvotním popisem té svojí EVSky extra uchvácen: jednalo se o stavbu jakési North Shore, což měla být trasa pro cyklisty. Jako bonus mě měla čekat příprava festivalu. Závěrem výlet na kolech. Poznámka o tom, že si budu moci vyzkoušet různé činnosti. Na třicetidenní pobyt v Bulharsku poměrně slabý odvar. Jenže opak byl pravdou! Tudíž mám pro čtenáře první ponaučení: vždy si vyžádejte podrobnější popis (já dostal dokument ve stylu otázky a odpovědi) a mějte na paměti, že ve skutečnosti to bude mnohem lepší!!!

Vybavit se na cestu je záležitostí několika dní. Papírování je minimální. Pojištění dostanete, cestovné bude uhrazeno, kapesné pro přežití dostanete, případné dotazy předem vám budou včas zodpovězeny. Nejprve budete hodně v kontaktu s koordinátorem (pro ČR je to skvělá Marta „ŠkolkaJ“), v zahraničí je potom váš mentor, nejčastěji je to pořadatel dané akce. Já měl velké štěstí, že jsem narazil na člověka, který byl naprosto famózní. Všechny problémy jsme vždycky dali do pořádku, celý program šlapal tak, jak měl. Ponaučení druhé: máte-li možnost optat se na danou osobu, se kterou máte strávit třeba až jeden rok svého života, udělejte to. Prohledejte internet, zavolejte předchozím účastníkům. Některé dobrovolnické služby či workcampy bývají až přeorganizované. Ponaučení třetí: nebojte se neznámého. Já žil v dojmu, že v Rhodopských horách budu v úplné divočině, odkud si ani nepošlu smsku lidé budou chtít ukrást moje boty. Tedy na rovinu: Evropa je rozvinutý kus světa a vždycky se v ní domluvíte. Nyní se trochu stydím se za svůj strach , který vlastně plynul jen z toho, že jsem putoval do míst až na úplném okraji mojí nástěnné mapy.

Číst o EVS, bavit se o EVS, přemýšlet o EVS, to všechno je něco jiného než JET NA EVS. Byl jsem uchvácen multikulturním prostředím, z celkového počtu 20 dobrovolníků pocházelo sedm z Portugalska, pět z Turecka, dva z Ukrajiny, dále jsme byli tři Češi, jeden Srb a jeden Ital, poslední dvacátá Němka se pouze účastnila úvodního sezení a poté na rok odjela pracovat s postiženými dětmi. Naše činnost nebyla nijak náročná, kdo zrovna pracovat nechtěl, tak si jednoduše udělal přestávku. Dokonce jsme byli prohlášeni za nejpilnější národ, opravdu. Každý den jsem usínal nejméně půl hodiny, protože mi v hlavě doznívala ta vlna podnětů a vjemů, které se na nás přes den valily… diskuse, výlety, společné vaření a stravování, společné cizojazyčné pracování, spaní pod hvězdami, hraní her, popíjení… a tancování a oslavy narozenin a koupání se v jezeře, jízdy na horských kolech, pomáhání na festivalu, autostopy… seminář o EVS, poznávací aktivity, paintball, kajaky, lezení po lanové dráze… Mohl bych se rozepsat na desítky stran…

Ponaučení čtvrté: nečekejte, že vám po návratu někdo porozumí. Jste plní díky všemu prožitému a zároveň prázdní, protože ostatní přátelé jsou také zpátky ve svých domovech, daleko předaleko. Jste nabití energií a odvahou něco podnikat, přesto unavení kvůli náročnému programu, který tak úžasně obohatil vaše nitro.

Zkusit EVS bych nedoporučil každému. Předně je nutné oprostit se od klasického uvažování: „chci si o prázdninách vydělat spoustu peněz, abych si pak mohl koupit notebook atd.“ Je to báječná volba pro ty, co chtějí poznat, kým doopravdy jsou (A co to znamená být Evropanem jako bonusJ) Je zapotřebí zahodit sebe sama kamsi do škarpy a otevřít se kompletně novému světu. Až poté věci začnou proudit jinak – přímo do vašeho srdce.

Lukáš

P.S.: V propozicích stálo stan a spacáky s sebou. Ve Velingradu nás na úvodní čtyřdenní seminář nečekaně přesunuli z obyčejného guesthausu do čtyřhvězdičkového hotelu s bazény a vířivkami a saunami a plazmovými televizemi na pokojích. Aby nám udělali radost. Jak jsem psal, na EVS se prostě věci tak nějak začnou dít jinak…

Jak jsem se rozhodl pro EVS

Přečtěte si o nás

členství

historie

výroční zprávy

stanovy