„Paths of Peace“ – obnova válečných linií 1. světové války na rakousko-italských hranicích
Napsal Štěpán Vitha, workcampy dne 24.října 2013
Od 13. do 26. července jsem jako dobrovolník pracoval na rekonstrukci zákopů, jeskyní, pozorovatelen a strážných věží v Rakousku poblíž malého městečka Kötschach (zde končí rakouská železnice zastávkou Kötschach-Mauthen, z Villachu 2 hodiny osobákem).
Práce to byla velmi náročná, zejména fyzicky. Bylo třeba vykopat zarostlé stezky, odnosit kameny a stovky kbelíků hlíny. Hlavní náplní naší práce byla rekonstrukce jedné jeskyně a k ní přilehlých prostor, které pravděpodobně sloužily jako kuchyně rakousko-uherské válečné linie za 1. světové války. Museli jsme se prokopat až k základům tehdejší podlahy, což znamenalo krumpáči, zákopovými lopatkami, lopatami a kladivy na rozbíjení těch největších kamenů, vykopat a následně odnosit asi půl až jeden metr zeminy a kamení. To vše v pětadvaceti stupních ve výšce téměř 2000 m. n. m. Vedro nás ale díky horským vzdušným proudům nesužovalo tak jako v nížinách.
Spali jsme a stravovali se ve všední dny v horské boudě bez elektřiny a tekoucí pitné vody, jídlo nám posílali lanovkou ze základního kempu, což byla bouda s elektřinou a pitnou vodou ve výšce 1300 m. n. m. na silnici přes Plöckenpass ve směru do Itálie. V základním táboře jsme pobývali i během víkendů, kdy jsme taky navštívili městečko Kötschach a v něm muzeum 1. světové války a aquapark. Jako dobrovolníci navíc zcela zdarma.
Kromě vysilující práce jsme se mohli těšit na dobrou atmosféru, kterou vytvářeli samotní dobrovolníci (v průměru zhruba kolem deseti členů), pocházející zejména z Německa, Ruska a Španělska. Mojí češtině nerozuměl nikdo, ale díky vysokému počtu německy hovořících lidí se rozhovory neodehrávaly jen v angličtině. Odměnou, po náročném dni a ledové dešťové vodě ve sprše, byl výhled na kopce a alpské průsmyky z vrcholku hory při západech slunce. I kadibudka měla své kouzlo. Stála na hraně skály a svoji „šichtu“ jste si mohli zpříjemnit výhledem na horské pastviny.
Vojenské linie z dob války každoročně rekonstruují a upravují dobrovolníci organizace „Dolomitenfreunde“, kterou založil vysokoškolský profesor Schuman. Po jeho smrti je tato skupina pod záštitou jeho manželky Gabriely, která se spolu s dalšími Rakušany stará o dobrovolníky v základním táboře. V jejím snažení jí pomáhají pracovníci místního muzea a v dřívějších dobách to byla i rakouská vláda. Zasluhují se o opravu a zpřístupnění celé oblasti, aby mohla co nejautentičtěji vypovídat o válce, která se zde odehrávala, ať už v létě či v metrových závějích sněhu, mezi tisícovkou vojáků Rakousko-Uherské monarchie na straně jedné a třemi tisíci bojovníky Italského království na straně druhé.
Mnoho dobrovolníků se na tyto práce po roce opět vrací. Těší se nejen na přírodu chráněné oblasti, ale také spoustu zážitků, jako třeba na hraní golfu v jeskyni nebo na objevování a poznávání života vojáků, kteří před sto lety položili své životy za císaře a za vlast. Svědectvím jsou slepé i nevystřílené náboje, ruční granáty i celé zákopové lopatky, které jsme našli.
Štěpán Vitha
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?