Mistrovství světa v ringu versus houbaření v Rajnoškách
Napsala Hanka M., Duha klub Dlažka dne 16.října 2013
Předpověď krásného počasí a MMS s houbařskými úlovky od Mussura mě zlákaly na víkendovou akci Dlažky. Hned přiznávám, že mistrovství světa v ringu nebyl můj hlavní cíl, ale ještě nikdy jsem se nezúčastnila, tak jsem byla docela zvědavá, jak to probíhá, kolik přijede hráčů a jestli se potkáme i se známými Dlažkaři. Nejvíc mě ale zajímalo, jestli opravdu rostou hřiby a těšila jsem se, že si užiju babího léta v krásných rajnochovických lesích, na čerstvém vzduchu a snad i v dobré náladě mezi starými známými.
Nakonec těch starých známých bylo minimum a převažovali mladí neznámí, ale to vůbec nevadilo, aspoň jsme poznali naši mládež a bylo to vesměs pozitivní. Šikovní mladí sportovci a sportovkyně hráli ringo o sto šest a sem tam jim konkurovala i zkušenější generace. V jednotlivcích mezi ženami dokonce zralost s převahou zvítězila, takže ještě jednou gratulujeme Gappo! U mužů asi nebylo překvapením, že vyhrál Pavlík Mrnuštík, protože byl jedním z hlavních favoritů.
Tak jsem v sobotu na vlastní oči viděla, že se ringo opravdu dá hrát i jeden proti jednomu a hřiště, byť o metr zúžené, se fakt dá uběhat. Oproti sobotě, kdy hráli jednotlivci, v neděli dorazilo ještě plno dalších účastníků mistrovství, takže ringo se hrálo asi na 6 nebo 7 hřištích a některé výkony byly opravdu fantastické a podle mého i na hranici lidských možností. Však to také stálo několik sedřených kolen či loktů z obětavých skoků za kroužkem, ale naštěstí bez vážnějších zranění. Ukázalo se, že ringaři nejsou žádné fňukny, dohrávali zápasy s krvácejícími odřeninami, ale s vidinou vítězství. Sem tam byla motivace tak silná, že docházelo k menším sporům ve výkladu pravidel, ale nakonec turnaj došel do zdárného konce až k vyhlašování vítězů, kterého jsme se bohužel už nezúčastnili, protože hodina pokročila a nás čekaly ještě další povinnosti. Jen jsem moc nepochopila systém skupin hráčů reprezentujících různé země, které měly své zástupce i v několika dvojicích či trojicích a jejich výsledky se myslím sčítaly. Ale nemusím rozumět všemu, tak jsem se tím netrápila a fandila všem, které jsem viděla hrát. Dodatečně tedy gratulujeme vítězům mužských i ženských dvojic a smíšených trojic. Kdo to byl, se doufám dozvíme z nového čísla Dlaždiče.
Jak už jsem zmínila, mojí prioritou byly hřiby, takže jen čas mezi jednotlivými houbařskými výpravami jsem trávila u hřiště a fanděním. Jinak jsem několikrát denně vyrážela na všechny světové strany kolem tábora a s hlavou skloněnou k zemi hledala a hledala… A byla jsem úspěšná, pokaždé jsem se vracela s pár úlovky v košíku. Přestože přede mnou všechna místa prochodil nejen Mussur, ale i paní učitelky, které tu byly na adaptačním kurzu se svými žáky před námi, podařilo se mi pár zapomenutých velkých hřibů objevit a pak už to byly většinou mladé a tedy menší houby, ale zase jich bylo celkem dost, takže jsem si užila.
V sobotu odpoledne jsme si s Michalem ještě udělali vycházku na Troják a cestou jsme se kochali přírodou loučící se s létem kvetoucími ocúny, červenajícími jeřabinami, žloutnoucí trávou a pomalu se barvícím listím na stromech. Sluníčko svítilo, ale už byl cítit blížící se podzim a padla na mě trošku melancholie...
Ale jinak byl víkend letní se vším všudy – využili jsme sluneční brýle i opalovací krémy, v sobotu večer poseděli pod jasnou oblohou plnou hvězd u táboráku, zazpívali si u kytar, ochutnali první letošní burčák z jižní Moravy, prostě pohoda… A domů jsem si vezla půl košíku hřibů na smaženici a na kulajdu, takže spokojenost nejvyšší.
Hanka M.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?