Z deníku velmistra řádu Templářů Baliana z Ibelinu

Napsal vedoucí z Duhy klubu Dlažka dne 16.října 2013

„Psal se 13. červenec roku 1187. Hrad Karat byl pln čilého ruchu, neb již brzy měl přivítat své nové obyvatele. Monumentální pevnost momentálně poskytovala přístřeší pouze velmistrům řádů, církevních i rytířských, kteří měli za krátkou chvíli nabrat nové členy do svých řad. Všichni přítomní trpělivě vyčkávali příjezdu budoucích rytířů a jejich trpělivost jim brzy přinesla ony pomyslné růže… a za branou se objevil plně naložený povoz…“

Nejedná se o začátek kroniky hradu Karat, postaveného ve Svaté zemi, nýbrž začátek úžasného tábora. Je toho tolik, co by stálo za to zaznamenat. Bohužel není tolik času, a dokonce ani nekonečné bílé pláně wordu nejsou dostatečně nekonečné. Přesto, ikdyž na takové dlouhé psaní nejsem, zkusím něco málo sepsat…

Jak již bylo napsáno výše, tábor začal 13. července a již od prvních chvil bylo jisté, že na něj jen tak nezapomeneme. Bylo tomu poprvé, co jsem jel s Dlažkou v roli oddílového vedoucího, a musím říct, že jsem si tuto úlohu náležitě užil. Už od první chvíle, co jsem uviděl svůj oddíl, jsem věděl, že prostě vyhrajeme. Mé očekávání se také splnilo. Začalo to již tehdy, když za mnou přišla jedna nejmenovaná Templářka se slovy: „Baliane, máme Štít za spojence, ale já s nima tak trochu manipuluji proti Drakům…“. Tuším, že toto mi bylo oznámeno asi třetí den tábora. No a v tomto duchu uběhlo celých 14 dní, a budiž zaznamenáno, že Templáři nakonec skutečně dosáhli slavného vítězství. Nebylo tomu však jen díky výborným stratégům u mapy, slavného vítězství jsme dosáhli také díky nebojácnosti zbytku týmu.

Kupříkladu díky tomu, že se Templáři drželi stanovy řádu, které nám zakazovala utéct z boje dříve, než se proti nám postaví více jak 3 nepřátelé. Dále pak díky klukům, kteří se nebáli natažených svalů a odřenin, či díky těm, kteří nás svými úsměvy drželi nad vodou… No prostě bylo toho moc J. Pomalu mi dochází čas, a proto to již utnu. Bylo to prostě super!

Touto cestou bych rád poděkoval všem členům řádu Templářů. Jmenovitě Adamovi, Kubovi, Filipovi, Alešovi, Tomovi, Barče, Julče, Natce, Terce, Terezce a Verče. Děcka, bylo to úžasné a mockrát děkuji. No a taky bych rád poděkoval své praktikantce Kaře, neb bez ní by oddíl tak úžasné nefungoval.

Dále bych rád poděkoval všem ostatním, protože bez nich by to nebylo tak dobré, jak to bylo. Již teď se těším na příští rok, doufám, že se nás sejde co nejvíce…

S pozdravem velmistr řádu Templářů Balian z Ibelinu

P.S. Pro Tempáře: Pamatujte, regnum dei intra nos est.
Pro Džil: Celou dobu bylo strašné počasí, pořád jen svítilo slunko a vůbec nepršelo L

Poohlédnutí za Rytíři

Sedm statečných rytířských řádů v čele se svými udatnými mistry a velmistry se jednoho dne rozhodlo vyrazit na dobrodružnou čtrnáctidenní výpravu a najít Svatý grál. Nejen v tomto duchu se náš letošní tábor se středověkým názvem a náplní nesl.

Na odvážné bezzemky, kteří se s námi na tuto cestu vydali, čekalo plno nástrah, bojů, bitev, klání, her, turnajů a hlavně spousta zábavy v podobě bálů, jarmarku a rytířských vystoupení. Své hodnosti bezzemci postupně zvyšovali. Stávali se z nich sedláci, měšťané, zemani… Za celý tábor si také mohli vyzkoušet a přiučit se středověkým dovednostem, jako např. střílet z luku, jezdit na koni nebo držet skutečné zbraně. Vše se odehrávalo na hradě Karat, kde vládla a na celý průběh dohlížela naše královna Petronella. Počasí naší výpravě přálo, a tak bohatý program doplňovalo koupání a skotačení v bazéně, které si děti opravdu užívaly. Úkolem všech řádů, bylo ale také rozšiřovat území hradu na mapě CTH. Vedly si při tom skvěle a prokázaly se jako silné družiny. Své hodnosti dále zvyšovali na pážata, šikovatele a ti nejšikovnější byli na nádvoří slavnostně pasováni na rytíře a lady. Z řádů se jako nejšikovnější prokázali Řád hvězdy a Řád purpurového srdce, jež našly onen Svatý grál. AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI!

princezna Mariana

Rytíři aneb tajemství svatého grálu

Den po příjezdu z tábora ležím u bazénu na dece a už jen vzpomínám na všechny ty neopakovatelné zážitky. Jako pokaždé, když píši článek, mám problém s tím, co vlastně napsat. Protože ty super chvilky se snadno slovy popsat nedají a z her a programu si jako vždycky skoro nic nepamatuji. Jediné, čím si jsem jistá, co a jak napíšu, je můj podpis.

Nedokázala jsem si představit náš tábor bez obrovské bahnivé kaluže přes půlku hřiště, ale ono to jde! Naprosto luxusní počasí nám dovolilo válet se skoro každý den u bazénu, ale nejhezčí na tom byla ta modrá obloha přes den a v noci obloha plná hvězd a po většinu tábora i měsíc v úplňku! Není nad to jen tak večer sedět a pozorovat hvězdy…A co teprve ten výhled ze Starého Jičína!

VĚNOVÁNO SAFÍROVÝM

Společně s velmistryní Lady Paulí jsem vedla Řád safírového štítu. Byli jste všichni super a moc vám děkuji za to, že jste po většinu času byli tak hodní a milí, snaživí a aktivní při hrách, jen tak dál! Hlavně taky díky vám můj první rok ve funkci praktikantky předčil má očekávání o 100 % víc a bavilo mě to a pořádně jsem si to užila, doufám, že stejně jako vy a že se uvidíme na víkendovce nebo na dalším táboře! A to, že jsme některé hry nevyhráli, nevadí, vždyť motto našeho řádu zní: „Tak jako se den střídá s nocí, střídá se i úspěch s neúspěchem.“

Mám vás ráda.

Mistryně Řádu safírového štítu – Gilraen

Rytíři aneb Tajemství svatého grálu

Spokojená tu teď sedím s papírem a tužkou po jídle, sprše a taky troše spánku, připravená vybalit na vás vše, co si pamatuji z tábora. Bude to spíš takový výčet zajímavostí, na které si vzpomenu. Přijela jsem před pár hodinami a opět pociťuji, tak jako každým rokem, to prázdno, které prostupuje celým mým tělem. Stýská se mi po vás… Tak tedy začnu.

1) Počasí: Slunečné po většinu dní, každý se smažil na slunci ve vlastní šťávě a téměř každý den jsme byli v bazénu.

2) Děti: Ano, sice mi to ještě pořád nebylo řečeno, ale myslím, že ani letos nebyly všechny zcela normální (to by se už nejspíš nejednalo o tábor s Dlažkou J ). Spousta exotů a expertů – například zatvrzelý hladovkář, nepovedení simulanti a vrchol všeho – náš malý exhibicionista. Všechny jsme nějak zvládli.

3) Vedoucí: Mistři a velmistři řádů, místodržící hradu Karat, biskup, královna a další – děkuji moc vám všem, byli jste skvělí a patřičně šílení, jak to má být. Ráda jsem s vámi ty 2 týdny strávila a budu na to vždy vzpomínat. Všechno jsme zvládli, i když třeba něco nevyšlo (zrovna to, na co jsem se těšila, ale asi to tak mělo být). Také felčarka byla naprosto skvělá, patří jí můj obdiv a dík za všechno, jak to zvládla. J Jinak prostě vše naprosto suprové, programáci a motivátoři se činili, za což je chválím a skládám hlubokou poklonu.

4) Willovy vlasy: Tak to byl šok pro všechny, i pro ty, co o tom věděli dopředu, protože to bylo vážně psycho… Will byl za svůj prohřešek potrestán ostříháním jedné poloviny hlavy, což obrečela půlka tábora. Hlavně pak přišly výhrůžky pomsty od jisté členky Willova řádu směřované na místodržícího hradu Karat. Avšak Will shození té deky, co měl na hlavě, plánoval už dlouho, tak toho bylo využito motivačně (ale mohli mu to nechat trošku delší, pravda… ta pleška je zdálky celkem dobře vidět :D).

5) Hlášky a přeřeky: „Dáme lajnu?“ jste mohli slyšet pořád, a tak nezasvěcené mohlo popadat jisté podezření, co jsme to za feťácký gang, ale nemějte strach, tato hláška vyšla z vtipu od Karla. J „Porada bude za 10 hodin 3“, „hromada dřeva obrostlá dřevem“, surka a volání na někoho jiného svým vlastním jménem – tak to všechno a mnohem víc řekl pouze jediný člověk, který toho dělal opravdu šíleně moc a na něm to všechno bylo, a tak není divu, že se občas spletl, když měl hlavu plnou programu, nápadů a starostí, co musel řešit.

O výpravě na hrad, hledání a luštění indicií vedoucích ke svatému grálu, přičemž nakonec našel 1 malý oddíl a 1 velký oddíl svůj grál, a o všem ostatním snad napíše někdo další, kdo má lepší paměť než já, vždyť i těch pár hodin, co jsem zase doma, mi připadá jako věčnost. A tak se s vámi loučím a ještě jednou mnohokrát všem děkuji za úžasné zážitky, kterými jste naplnili mou mysl a srdce. Snad se na podzimní víkendovce „Ať žijí rytíři!“ znovu setkáme a prožijeme další dobrodružství. J

Vaše mistryně Božetěcha ♥

Neuvěřitelná cesta

Začalo to nenápadně, výprava na jiný hrad podívat se, jak to tam vypadá, vše se zdálo až moc stejné, svačiny, pláštěnky, čepice, batohy, pití… Vše zkontrolováno, všichni mají všechno, začínáme se formovat do šiků u brány, abychom mohli vyrazit.

Najednou vidím přicházet Bailana, ale nemá boty, jde na boso!!! Jdu zjistit, o co jde, Bailan se rozhodl, že půjde celou cestu naboso! Tahle ta výzva mě zaujala natolik, že jsem se k ní rozhodl přidat.

Cesta k plechovému povozu nebyla špatná, chodidla si zvykala. V plechovém povoze vůbec nevadilo, že jsme neměli boty a po příjezdu do města Suchdol to teprve mělo všechno pořádně začít. Zformovaly se šiky a mohli jsme vyrazit směrem na hrad Starý Jičín. Třetina cesty se táhla loukami a lesními pěšinkami, což na holé chodidlo bylo příjemné a šlo se velice dobře. Najednou jsme došli do vesnice, cesta vesnici nebyla moc příjemná, cesta pálila, chodidla trpěla, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká… Ve vesnici jsme si dali přestávku, podívali se v místním krámku a posilnili se. Už jsme nemohli déle odpočívat, abychom došli na hrad ještě před stmíváním. Jeden z nejhorších úseků, cesta po vydlážděné cestě, které je rozpálena z celého dne od slunka. Já byl donucen zrychlit krok, chvílemi až do běhu ke stinným místům, které poskytovaly ojedinělé stromy. Bailan neběžel, pouze se zaťatými zuby šel krok za krokem a v hlavě s myšlenkou: „Obout si pohodlné boty, co mám v torně, nebo vydržet a zmáknout tuhle výzvu“. Zabýváním se téhle myšlenky uběhlo tolik času, že najednou jsme z rozžhavené cesty scházeli a na obzoru se objevil hrad. Projít kolem pár srubů a už jsme se škrábali v kopci k hradu a tady jsme začali s Bailanem trpět nejvíce, chodidla namožená z celé cesty a závěrečný kus, kameny na cestě k hradu byly utrpení, ani rychlejší tempo už nešlo nasadit, ale vidina hradu nás táhla dál. Za zatáčkou už to je, ne tak až za tou další, to taky ne, už konečně další zatáčka odhalila nádvoří hradu. Posledních pár metrů jsme nohy necítili, s jakou radostí jsme došli do hradu!

Po drsných 10 kilometrech nás v hradu čekal guláš s chlebem, a později večer špekáčky na ohni. A skvělý pocit, že jsme to zvládli!!!

Velmistr Růžeslaf z rodu Rudých Růží

Cesta na hrad Karat

Mé jméno jest Aria Stark ze starobylého a vznešeného rodu Starků. Jsem velmistryní řádu Orden de la Estrella, tzv. řádu Hvězdy. Poslední červencové dny jsem strávila pod vedením Petronelly, královny české a markraběnky moravské atd., kde jsme se, s celým mým řádem, vypravili na objevnou cestu do Jeruzaléma najít svatý grál a dobýt co nejvíce území.

Během cesty jsme narazili na neznámé obyvatelstvo, místní bájná zvířata a přírodní katastrofy. Moje družina během naší cesty cedila pot, krev a vlasy. Tahle cesta nás nešetřila, na konci jsme však byli scelení, chrabří a hrdí. Největší radost jsme pocítili ve chvíli našeho největšího triumfu. Ano, my „Hvězdy“ jsme OBJEVILY SVATÝ GRÁL! Jsem na svoji družinu nesmírně hrdá. Bohužel, i tahle výprava musela dospět ke svému konci. Zažili jsme spolu mnohá dobrodružství, proto doufám, že se ještě někdy potkáme a slibuji, že příště TEMPLÁŘE porazíme! Ať žije Řád Hvězdy!!!

S láskou Vaše velmistryně Aria Stark (neboli Míša N.)

Rytíři 2013

Lesklá zbroj v svitu slunce skví se,

rytíř na oři přiklusal.

Že grál nalézti chce, ví se,

leč srdce má samý žal.

Koho však nezří v dáli,

zrak se ho šálit snaží?

Řád Lazara svatého

na pomoc mu vyráží.

A není sám, je jeden z mnoha

hvězda, templáři, srdce, safírový štít,

řád dračí i lilie, prosí boha,

by za svatým grálem mohli jít.

Společně cíle zdárně dosáhli,

Grál svatý v rukou jejich jest.

Však dobrodružství nekončí

Zbývá stále mnoho cest...

Karel

Rytíři 2013

Na tento tábor jsme se velice těšily. Na hry, vedoucí, kamarády, nové zážitky a diskotéky. Měly jsme nejlepší oddíl (Templáři). Samozřejmě jsme vyhráli i táborovou mapu, a to díky našemu skvělému mistrovi (Jitce) a velmistrovi (Skaldovi). Jako minulý rok jsme opět navštívili hrad Starý Jičín. Pro tento tábor máme dvě slova: BYL LEGENDÁRNÍ!!! :)

Terka a Terezka (Templáři)

Rytíři aneb Tajemství svatého grálu

No co říct, tábor Rytíři byl super a byla tam sranda. Našel jsem si tam spoustu nových kamarádů a potkal jsem i ty staré. Byli tam výborní vedoucí i praktikanti. Hry mě velice bavily, i když jsem musel furt běhat, což není nic pro mě. Diskotéky byly super i výlet na hrad byl skvělý. Tento rok mě tábor bavil nejvíc ze všech, kde jsem kdy byl. Dobroš

Rytíři

Když jsem 13.7. na ten to tábor odjížděla, slavila jsem právě své 14. narozeniny. Věděla jsem, že to bude skvělých 14 dní, ale nikdy by mě nenapadlo, jak se mi tam bude líbit. Autobus nás dovezl na velmi útulné místo. Během pár dnů jsem poznala skvělé lidi, kteří se stali mými přáteli. Každý den byl plný překvapení a nových zážitků. Denně jsme hráli hry, které byly např: logické, běhací, stolní... Součástí každého dne byly i sporty, např: ringo, fotbal, vybíjená. Občas jsme se ušpinili, ale to nikomu nevadilo. Samozřejmě když to počasí dovolilo, šli jsme si zařádit do bazénu. Konal se i výlet na hrad Starý Jičín, cesta byla sice těžká, ale výsledek stál za to. Naši vedoucí a praktikanti připravovali vtipné scénky. A výborně jsme si s nimi rozuměli. Dny ubíhaly rychle a zážitků přibývalo. A než jsme se všichni nadáli, byl poslední večer, poslední diskotéka a nakonec ráno, kdy jsme se balili a chystali se k odjezdu. Následovalo loučení. A tábora byl konec. Tímto článkem bych chtěla poděkovat všem za skvěle prožitý tábor, který neměl jedinou chybičku! Snad se příští rok za se potkáme :))) A užijeme si ještě více legrace. :D Verča Kubíčková

A na závěr ještě email od rodičů:

Chtěla jsem Vám hrozně poděkovat za celý tábor, jak jste nám ve všem vyšli vstříct, jak jste tam o ně pečovali, no prostě servis se vším všudy. Je vidět, že to děláte s láskou a zápalem a toho si člověk v dnešní době váží. Jana Nedbalová (maminka Evičky)

Z deníku velmistra řádu Templářů Baliana z Ibelinu

Cesta na hrad Karat

Přečtěte si o nás

členství

historie

výroční zprávy

stanovy