Prázdniny Z Ahlbecku – 2 turnus 2013
Napsala Duha Arabela dne 3.září 2013
Plánované setkání bylo v 10 hodin na Hlavním nádraží v Praze. Liberecká skupina přijela do Prahy společností Student Agency na Černý Most a pak pokračovala metrem na společný sraz. Vyjížděli jsme z Prahy a cílová stanice se jmenovala Ahlbeck Seebad. I když jsme jeli vlakem deset hodin, docela nám to uteklo. Měli jsme sice místenky do vlaku, ale vlak byl nacpaný tak, že jsme nemohli ani nastoupit, natož si sednout na svá místa. Jak se později ukázalo, přidělená místa nám nakonec přála, neboť jsme si já a moje kamarádka sedly do kupé ke dvěma klukům ze Španělska.
Netrvalo dlouho a začaly jsme si s nimi povídat. Kamarádka uměla pár španělských slovíček a tak jsme hledaly společné téma. Smáli jsme se všichni na celý vlak, až musela přijít vedoucí nás usměrnit. Kluci vystupovali v Berlíně a my pokračovali dál v cestě.
Ve vlaku jsme všichni hráli seznamovací hry, díky kterým jsme se navzájem poznali. Bylo to moc fajn, věděla jsem kdo se, jak jmenuje a odkud pochází. Cestou jsme sledovali výrazy na Německých stanicích, dívali se na přírodu, viděli jsme koně, ovce a kozy. Ale také jsme stále sledovali ubíhající čas.
Když jsme přijeli do cílové stanice, uvítala nás jedna z Německých vedoucích – Marie, byla to blondýnka, se středně vysokou postavou a milým úsměvem. Následovali jsme jí do campu, kde nás čekali další účastníci a večeře. Nakonec jsme byli ubytování do velkých stanů. Já a moje kamarádka jsme spaly společně s německými dívkami. Netrvalo dlouho a usnuli jsme. Ráno jsme měli strašně dobrou snídani, každý si mohl vybrat podle své chutě. Dokonce i Eda konečně pochopil, co to jsou „Švédské stoly“. Eda se ve vlaku ptal vedoucí Heleny proč, když jedeme do Německa, nebudeme mít Německou kuchyni, ale Švédskou? „Kluci říkali, že tam budeme mít nějaké stoly asi ze Švédska.“
Během tábora jsme hráli samé zajímavé hry: Wampír, Capture the flag, Koho mám zabít? Barevná baba, Vodní bomby… Hodně dětí bylo spokojeno v Lanovém centru. Každý si mohl vyzkoušet, jak je odvážný, a na které překážky si může troufnout. Jen ti mladší litovali, že jim ještě není dvanáct let a nemohou jít na ty velké překážky. Chybu neměl ani táborák, který se konal na pláži. Oheň plápolal, moře šumělo a v dálce jsme viděli Maják. Opékali jsme speciální těsto, něco jako náš Trdelník. Jedla jsem to poprvé a moc mi to chutnalo, museli jsme ovšem dávat pozor, aby se těsto nespálilo. Povídali jsme si a zpívali písničky (teda jen ti odvážnější). Na tento zážitek jen tak nezapomenu. Táborák netrval déle než naše večerka, ale za celý den jsme byli unavení a Eda s Kevinem málem u táboráku usnuli.
Pro většinu z nás bylo nejzajímavější moře. Bylo sice studené a některý den plné chaluh, ale skákání do vln to bylo to nejbáječnější, co jsme v něm mohli dělat a nemělo to chybu. Jako vodní živel se nejvíce projevil Ondra, Terezka, Julča, Kája, Tomáš a Vojta.
I přes jazykovou bariéru jsem kamarádila se všemi dětmi. Pochopila jsem tady jaký je rozdíl mezi tím, když se učíme jazyk ve škole, nebo když se můžu cizím jazykem přímo domluvit. Nejlépe se uměl domluvit David. Na táboře se mi líbilo a příští rok bych určitě chtěla jet opět.
Simča a kolektiv
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?