Spálovské hrátky a další…
Napsala Hanka Menšíková , Duha klub Dlažka dne 12.června 2013
Už třetí víkend za sebou pokračovala naše aktivita s Dlažkou. První květnový týden jsme strávili jako účastníci zájezdu do Francie, následující víkend jako dobrovolníci na Velkém Dláždění a další víkend na trojakci ve Spálovském mlýně, kde jsme byli trochu obojím. Výjimečně jsme jeli sami dva s Michalem, ale přijela i ségra Martina s děckama, takže pro potřeby soutěží byli kluci k dispozici.
V pátek jsme odjížděli z Ostravy za pěkného počasí, ale předpověď nebyla nic moc. Po minulé sobotě a neděli, které propršely, jsme se báli opakování, neboť sotva jsme přijeli, zatáhlo se a začalo poprchat, ale naštěstí ne nadlouho.
Pomalu se během podvečera sjížděli účastníci jak Spálovských hrátek, tak Májové Moravice, ale i školení hlavních vedoucích. Jakmile jsme se ubytovali, přestalo pršet, tak jsme si šli zaházet s ringo kroužky a trochu se po týdnu v práci zase rozhýbat. Po večeři začal oficiální program a my jsme pořád vyhlíželi některé očekávané účastníky, kteří se bohužel tentokrát nemohli dostavit (škoda Světli). Přijelo ale plno jiných známých i neznámých, takže večer jsme si společně zahráli stolní hry nebo si jen tak povídali a vodáci měli školení a pak přípravu na vodu. Po setmění se konala ještě velká večerní hra, kterou připravil Michal Mrnuštík a která vyžadovala kromě rychlosti a pohybu i přemýšlení. Většina dětí byla po jejím skončení zralá do postele, tak se jídelna a společenská místnost současně postupně vylidnila, ale pak se začali scházet hudebníci s kytarami a zpěvníky a že tentokrát těch kytar bylo! Kromě pěti klasických se objevila i elektrická basa, takže muzicírování mělo správný zvuk. Zazpívali jsme si všechno možné, každý měl na repertoáru něco trochu jiného, ale většinu znali všichni, tak se pělo dlouho do noci a někteří vydrželi až skoro do svítání.
Ráno nás sice budili na rozcvičku, ale nějak se nám nechtělo, tak jsme si do snídaně ještě přispali. Potom jsme zamávali vodákům, kteří odjížděli na Moravici a v tu chvíli opět začalo mrholit, tak jsme si říkali, je to tady zas – propršený víkend L. Děti se nachystaly na vycházku a myslím, že to vedoucí museli zkombinovat i s pobytem v klubovně. Než jsme ale my dospěláci, co zůstali v táboře, umyli nádobí a uklidili jídelnu, udělali jsme pozdrav slunci a ejhle - venku se to začalo trhat a sluníčko se dralo mezi mraky. Tábor se relativně vylidnil, většina odjela sjíždět řeku, děti byly v oddíle, budoucí hlavní vedoucí se školili a tak my, co jsme byli připraveni na dopolední program, jsme se rozhodli nejdříve pomoct Mussurovi v kuchyni, protože byl na této velké akci jediným kuchařem a nechtěli jsme, aby celý pobyt strávil sám v kuchyni. Takže když jsme se zapojili všichni, bylo za chvilku vše připraveno na oběd a mohli jsme si zahrát cokoli dle libosti. Nakonec se nám nejvíc zalíbilo posezení venku pod stromy a povídání. Někdy je třeba i více spočinout, ale pak jsme naplánovali i hraní scrabble a to už bylo venku tak pěkně, že jsme vynesli stůl z jídelny a hráli venku.
Na oběd se vrátily děti z oddílu, tak jsme společně poobědvali a užili si odpoledního klidu. Umyli jsme nádobí a u kafe jsme pak zase “zaskrablili“. První hru vyhrál Mussur, potom já a nakonec i ségra Martina, která to moc nehrává, ale o to líp jí to šlo. Ze začátku jí sice radil Pitris, ale nakonec to bravurně zvládla i sama. Tak mám další silnou konkurentku J.
Odpoledne nás čekala společná hra rodičů a dětí. Vytvářeli jsme dvojice či trojice a nakonec to vyšlo tak, že rodiny nebyly pohromadě, ale pěkně se to promíchalo. Čekala nás cesta z tábora džunglí, kde na stanovištích čekala divoká zvířata (krásně namaskovaní vedoucí a praktikanti) a ta nám zadávala různé úkoly na přežití a pak nás taky bodovala za výkony. Trasa končila u Maria skaly, takže jsme využili blízké zahradní restaurace k posezení a taky pozor – ke slunění! Počasí se umoudřilo, takže nakonec slunko žhnulo tak, že jsme museli po chvilce do stínu a mysleli jsme přitom na vodáky a přáli jim pěkný den. Po návratu do tábora se ještě sportovalo na hřišti nebo hráli stolní hry, ovšem venku, kde bylo příjemněji než ve studené jídelně. Někteří zase trochu pomohli v kuchyni s přípravou večeře pro vodáky, které jsme už netrpělivě vyhlíželi, protože byli pryč déle než obvykle. Ale měli prý delší trasu, tak se to asi dalo čekat. A taky se jich prý pár nechtěně vykoupalo, takže to bylo asi náročné. Ale přijeli celkem v dobré náladě, povečeřeli a byli připraveni s námi na večerní program.
Pro děti a mládež byla připravena diskotéka a my dospěláci jsme se sešli v jídelně a hráli hry nebo jen tak seděli a povídali si a byl to fajn poklidný večer. Po večerce pro děti pak zůstali na další program jen ti dosud nezmožení a opět se objevily kytary a hrálo se a zpívalo možná stejně dlouho jako včera. Někteří šli spát dříve, aby se pak vrátili na velké finále, někteří nevydrželi déle než do půlnoci. Na cestě do chatek nás vyprovázely hvězdy, noc byla jasná, takže jsme doufali i v jasný další den, kdy nás čekal ringo turnaj.
A opravdu, ráno modrá obloha, slunko svítilo, paráda, hned se líp vstávalo. Vydatně jsme posnídali a venku už byla připravena čtyři hřiště a pomalu se dávaly dohromady směšné trojice či čtveřice se zastoupením malých i velkých, tvořil se hrací plán a prováděla se prezentace a rozdělení do skupin. Já jsem původně chtěla zůstat v kuchyni, umýt nádobí a pomáhat s obědem, ale když mě oslovil Axis, že mě chce do týmu, tak to nešlo odmítnout. Hned jsem si oblekla olympijský dres, abych trochu vyděsila soupeře, kteří mě ještě neznají a pak hned nastoupila v týmu Kačenka k prvnímu zápasu. Celkem hrálo 13 týmů ve dvou skupinách, takže zápasů plno, konkurence velká a já jsem o přestávkách odskakovala do kuchyně, abych ještě pomohla, s čím bylo třeba, takže pro mě i takový víceboj. Můj i Michalův tým postoupil do finálové skupiny, takže jsem se snažila, ať to moc nekazím a někdy se mi dokonce povedl pěkný bod.
Když turnaj pomalu končil a hrály se poslední zápasy, stala se taková nemilá věc. Jeden z hráčů nešťastně upadl a „vyhodil“ si loket, což vyžadovalo přivolání lékaře a tím pádem nám sice nechtíc, ale přece jen připravil nečekaný zážitek. Bohužel zraněného to muselo strašlivě bolet, ale naštěstí byla na místě zdravotnice, která poskytla první pomoc a než přijela sanitka, kterou přivolal Mussur, my zvědavci jsme ohlíželi, jak vypadá vykloubený loket a pak hlavně, když nastoupila osádka sanitky, jsme sledovali, jak má vypadat perfektní souhra zdravotníků Záchranné služby MSK, kteří přijeli z Vítkova a předvedli opravdu profesionální výkon. Snad tedy vše dobře dopadlo a my se aspoň přesvědčili, že máme rychlou a schopnou záchranku, ale doufáme, že už ji na Dlažce zase dlooouho nebudeme potřebovat.
Takže turnaj se dohrál, pak jsme dostali oběd a začalo se balit a uklízet. Před rozjezdem účastníků se konalo ještě vyhlášení výsledků ringo turnaje a světe div se – já jsem byla ve vítězném týmu – huráááá. Samozřejmě to byla hlavně Axisova zásluha (nebo že bych napsala, že Axis mi to naštěstí nepokazil?), ale já si to „zlato“ taky vychutnala.
Ještě jsme pomohli uklidit v kuchyni a jídelně a domlouvali se, kdo by nás mohl svézt někam k vlaku, když nám byl nabídnut odvoz až domů, takže super a díky moc ještě jednou. Nevydrželi jsme tedy až do úplného konce, ale snad zůstalo dost dobrovolníků na pomoc s předáním areálu. Tentokrát musel Mussur během víkendu zvládnout jak školení, tak vaření, ale i hraní a závodění, tak to pro něj bylo kruté, ale dokázal, že zvládne vše… Jen tak dál a příště ahoj.
Hanka Menšíková
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?