Vzpomínky na Velké Dláždění
Napsala Babča (Petra Špotáková), Pavel Hruška, Duha klub Dlažka dne 12.června 2013
Vzpomínky na Velké Dláždění – největší akci Dlažky
Je to měsíc, co skončilo Dláždění, a když se podívám z okna nebo na zprávy, tak si říkám, krásný bezstarostný víkend, který jsem si naplno a v pohodě užila. Být v týmu Dlažky bylo pro mne velkou ctí. Díky Jardo.
Přijeli jsme ve čtvrtek, a tak jako každý rok jsme byli srdečně přivítáni. V pátečním slunečném počasí jsme se pustili do boje o první bodíky. Slunila jsem se u abalone, následně pak na ringu a výsledkem byla spálená záda
a v ringu jsme se s Klárou umístily na pěkném 4. místě. Večer jsme si zahrály aktivity a jako vždy byla legrace … tuto hru prostě miluji, teda až po scrabble. Třešničkou na dortu tohoto večera byl Fleret, kluci opět nezklamali .. tanec, víno a zpěv mne vyprovázely spolu s dešťovými kapkami spát. Bohužel dešťové kapky nás pak doprovázely celou sobotu a neděli. Ve volejbale jsme se zlepšovali s každým zápasem, prostě Kamča s Romčou hrály výborně a kluci se s nimi snažili držet krok. S přibývajícími zápasy nebylo poznat, kdo s kým hraje. Všechna hřiště obsazoval jeden blátivý dres. To bláto chtělo využít třeba na zápasy v blátě.
Zlobím se sama na sebe - nezvládla jsem horská kola, na druhou stranu Pavel to zajel myslím výborně, a to pak šel ještě na duatlon. V ženách se duatlonu zhostila výborně Juřa – má můj velký obdiv. No a to se den pomalu blížil ke konci, ale nejprve jsme to pořádně rozjeli v taneční disciplíně a Mussur se snažil flekovat, ale co naplat, karta prostě někdy nepřijde, jak má.
V neděli už celí promáčení jsme dohráli, co se dalo, na jedničku vyplnili sport-test, vyhodnotili disciplíny, dostali odměnu a odjížděli jsme spokojeni domů.
Snažila jsem se marně spočítat pokolikáté, že na tom Dláždění jsem. Ono je to jedno, každé to Dláždění, na kterém jsem byla, bylo super. Spoustu zážitků, opětovná setkání po roce, vzpomínky na minulé ročníky. Dláždění je prostě vždy JEDINEČNÉ A NEZAPOMENUTELNÉ. Babča (Petra Špotáková)
Velké Dláždění pár dnů poté
S odstupem času se naskytla příležitost ke zhodnocení sportovního setkání mnoha známých, či neznámých tváří v příjemném prostředí Spálovského mlýna. Petře se podařilo apelovat na vedení v mé firmě, a tak jsme si mohli dovolit poměrně včasný příjezd již ve čtvrtek.
Letošní účast v týmu Dlažky, která byla seskládaná z docela různorodých týmů z předchozích let, mi byla ctí a zároveň tím nabízela docela netušené možnosti.
Páteční dopoledne nás přivítalo slunečným počasím – které vydrželo celý den – na kůži to bylo znát ještě po zbytek turnaje až do neděle.
Jednou z prvních disciplín byl branný závod – ujal sem se ho s invencí sobě vlastní – všem jsem do všeho kecal a všechny sem popoháněl – výsledkem byly výtečné střelby - snad jako jediný tým jsme nastříleli plný počet bodů a bez ztráty trestného kola pokračovali dál – na lano mezi dva stromy - opět hektický výkon – (dnes už je všechno zahojeno) – ale člověk musí trpět, když chce být rychlý…. Vše nakonec vrcholilo krásným druhým místem v této disciplíně.
Den rychle plynul až k večerním aktivitám, které jsme si opět užili – a po lehce slabším začátku zapracovali a dotáhli až na poměrně slušnou příčku.J
Zlatým hřebem dne byli chlapíci z Valašska, kteří zapěli pro natěšené publikum, kterému ani hustý déšť nevadil a bavil se naprosto spontánně.
Déšť nás od této chvíle s mírnými přestávkami doprovázel až do konce Dláždění – konkrétně do vyhlašování výsledků – pak se objevily první paprsky a vládou nad našimi hlavami se ujalo slunce.
Sobotní dopoledne bylo ve znamení rozjezdu volejbalového turnaje. Kupodivu jsme si vedli lépe, než jsme čekali, a i v této disciplíně nějaké body urvali.
Poté nastaly dvě disciplíny spojené s bicyklem. Horská kola měla díky letošnímu počasí opravdu vydařenou blátivou pasáž, kdy účastníci dojížděli do cíle značně špinaví s velkým zájmem fotografů J.
Letošní trasu sem měl možnost s Petrou vytvořit já – většině účastníků se trasa líbila, ale hodnotili, že byla krátká. Bude-li možnost i pro příští rok, rád se ujmu stavby nové, delší trati.
Po horských kolech následoval duatlon – nejrychlejším trénovaným chlapíkům se nedalo konkurovat, jeli si prostě vlastní závod. Našel sem si vhodnější soupeře své úrovně. Cyklistickou část sem absolvoval z velké části s Tomem ze Stopařů, kdy jsme si navzájem určovali tempo. Běžecká část už jevila známky únavy, ale vidina, že Stopaře v této disciplíně porazím, mě neustále nabuzovala. Nakonec se záměr podařil a já si mohl podat ruku s Tomem, který doběhl až v krátkém závěsu za mnou.
Při pohledu na hrající týmy na hřišti se začal vyskytovat problém s identifikací – většina družstev měla hnědý dres.
Den se pomalu chýlil k závěru a večerní kreace účastníků taneční disciplíny byly občas nepopsatelné. J
Nedělní dopoledne bylo, jako již tradičně, ve znamení dohrávek, úklidu a pocitu, že je za námi zase úžasný sportovní víkend, který se nenávratně chýlí ke svému závěru.
Poslední disciplinou – ringo cesta – jsme s Jirkou naposledy vyprali špinavé oblečení při přebíhání rozvodněného potoka a doběhli do cíle v poměrně zajímavém čase.
Pro mě bylo letošní jednoznačně nejmokřejší, ale s odstupem času si nevzpomínám, že by mi to bylo nepříjemné – holt, když se člověk baví, dokáže různé věci přehlédnout.
Takže závěrem: děkuji, že jsem se mohl tohoto setkání zúčastnit, tentokráte pod velmi různorodě sestaveným týmem Dlažky. Jako obvykle jsem si odnesl nezapomenutelné zážitky, pocit, že když se chce, tak všichni dokáží táhnout za jeden provaz a za obětavé nasazení všech členů realizačního týmu Dlažky, bez kterých by se takovéto víkendy vůbec nekonaly.
Díky Jardo! Pavel Hruška
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?