Pár tonů
Napsal Mussur, Duha klub Dlažka dne 28.května 2013
Takže... Tak ty myslíš, že umíš rozeznat nebe od pekla? Modrou oblohu od bolesti? Umíš rozeznat zelené pole od chladné ocelové kolejnice? Úsměv od úšklebku? Myslíš, že to umíš rozeznat? A už tě přinutili vyměnit tvé idoly za přízraky? Horký popel za stromy? Žhavý vzduch za chladivý vánek? Bezva pohodlí za drobné? A vyměnil jsi statování v této válce za hlavní roli v kleci? Jak já si přeji, jak já si přeji, abys tu byl …Jsme jen dvě ztracené duše plující v akváriu, léta letoucí, bloudíme stejným územím. A co jsme našli? Stále stejné obavy. Přeji si, abys tu byl!!!
Samozřejmě jste poznali překlad písně Wish you were here. Samozřejmě víte, že existuje i skvělé stejnojmenné album. A taky kapela snů Pink Floyd. Ale možná nevíte, že to byl největší hit nedělního ranního džemování na Spálovském mlýně. Jak k tomu došlo?
Na úvod pár slov. Na čtyřakci na osmém ročníku Spálovských hrátek a Májové Moravice, na školení hlavasů a ringo turnaji se sešla více než osmdesátka účastníků a vedoucích. Nesehnal jsem kuchaře, tak jsem si zavařil. Doslova a do písmene – k pár přednáškám a organizaci akce jsem přibral vaření na největší kuchyni, co jezdíme. V pátek to bylo jednoduché – pečivo, pomazánky a zelenina a česnečka z mrazáku. Pomocníků se našlo dosti, a tak nebyl problém. V sobotu lehká snídaně, sváča pro vodáky. Na oběd fazolačka, pečené vepřové maso a rýže (poprvé jsem vařil, no spíše pekl, nepytlíkovou rýži). A na večeři pro vodáky kuřecí stehna a rýže, k tomu další pomazánky. V neděli byla snídaně speciál a na oběd uzená polévka se zeleninou, špekáčky a těstoviny, někdo měl jen těstoviny na sladko. Takže jsem si docela mákl. Ale život mně i dalším osladily skvělé koláčky od Nytráků (díky), a tak se to dalo vydržet.
A tak když v sobotu večer kytaristé rozehráli slovní měsíčkování (povídání o měsíci), zalehl jsem na chvilku. Nechal jsem se vzbudit, ale vstávání trvalo déle, o půl druhé jsem kráčel do jídelny. Cestou jsem potkal bratra, který mně udělal radost větou – snad prý ještě hrají. V jídelně basoval Vocel, na mou kytaru hrál Michal a přizvukoval Géč. A u vedlejšího stolu byla pětka ze školení – Míša Mrnuštík, dva jihomoraváci a dvě lepé děvy. Zapojil jsem se do dění, našel Michalovu kytaru a přidal se. A po chvíli to bylo tady! Wish you were here! Pár tónů – jak komentoval Vocel – a jak to sedí! A taky to sedlo, Michal sóloval, Vocel tvrdil basu a já doprovázel kytaru. K tomu pár hlasů a bylo to tady. Song, který mně zní od toho nedělního rána v uších. Dá da dá dáá dá. Pět tónů … K tomu pár přátel a hudba z jiného světa. Venku řvoucí ptáci a klubající se den … Zjihlé oči Vocela, zasněný Michal, rytmizující Géč a dalších pár kluků a holek s náma. … Hau ar wiš wiš jů wir hier … Tak tomu říkám motiv. Motiv, který neuteče … Motiv, proč jet dále na akce - zabrnkat si a zazpívat nebo jen prostě kliknout na tu hnusnou černou bedýnku – tady to máš - http://www.youtube.com/watch?v=IzygYHi_qnA . A tady nás máš, tady tě mám, tady jsme … Díky!
Následovalo pár písní, pauza muzikantů, kdy jsem zůstal s kytarou sám … A pak už opravdové svítání a dvě písně na závěr – Špejchar blues se ze začátku vleklo, pak jsem upravil text a stálo to za to! A na úplný závěr lidovka – ukolébavka. A pak jsem vyhnal všechny a jal se připravovat snídani speciál o deseti chodech. A o půl šesté zalezl do postele a nechal si zpívat ptáky – paráda. Ale už před půl osmou dorazili mladí vedoucí, zda mají ostatní vzbudit … Jo, vzbudili jsme je … Já přihřál fazolovou polévku pro přátele – tu mají nejradši … A pak proběhlo ringo souběžně se zakončením školení. Úklid a balení lodí, jen čtyři vodáci si ještě sfoukli kousek Odry. A závěrečná pecka. Kdo to nezažil, nepochopí. Úklid a předávání základny je na Spálovském mlýně opravdu vychutnávka. A jen díky řadě obětavých úkliďáků od Hanky, Martiny a Hanky, přes Michaly, Strejčka a Axise až po vedoucí Aničku, Janu, Báru a Davida. A taky děti Terezku, Kačku a Alenku a hlavně Vaška. Naložená auta (plná dodávka až po střechu a narvané osobáky) postupně opouštěly základnu, zatímco my poslední – já s Vaškem a Bárou – jsme dodělávali vše ke štěstí správce základny a hlavně jeho pomocnice. Cesta domů byla v pohodě, a tak to vše bylo za námi.
Bylo za námi? Jo bylo, i když … Jak já si přeji, jak já si přeji, abys tu byl … Přeji si, abys tu byl!
Mussur
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?