Jak bylo na TULÁCKÝCH CESTÁCH od našich 27. narozenin ...?
Napsala Oliška Palová dne 13.února 2013
Skvěle! Jak jinak, když se nám po dlouhé době podařilo získat kupu nováčků a radikálně omladit naši „Tuláckou rodinku“...
Zahájili jsme v září tradiční Zahajovačkou. A také podle tradice posledních let: plánovali jsme výpravu na naše tábořiště do Laškova, ale lilo jako z konve a tak jsme skončili v tělocvičně.
To ještě nevypadalo pro Tuláky tak moc nadějně. Kiváci se sice dostavili v hojném počtu (starší 15 let), ale Vydry (rod nejmladších Tuláků) přišly jen dvě. Oslavili jsme tu 27. narozeniny tradičním Luciperovým dortíkem a pak jsme se pod velením Katóby vydali na „putování časem“. Když rozkmitala své kyvadlo, hned jsme byli v 7. století u řeky Nil a bojovali s krokodýly a hned jsme se zas ocitli v roce 2010 na MS ve fotbale a zachraňovali fotbalisty před mimozemšťany. Nu, byla to divočina. Zahájili jsme tak nový školní rok a naplánovali naše příští činění .
V říjnu se oba rody (Vyder i Sov) vydaly na Rodovky do terénu. Sovy za svou Listinou kamarádství na přísně utajené místo, které skoro vždy urputně hledají , a ne vždy najdou, a Vydry zas na Svatý Kopeček hledat skřítky. To už se nám oba rody začaly formovat a došlo k rozdělení na „mrňata“ do 4. třídy a ty „starší“ . U prvního rodu se sačemem stala Katóba za pomoci Lucipera a owačirky Šany, druhému velí sám vůdce Tuláků Bigoněk s owačirou Majklem. V tomto měsíci se smutně loučíme s mnohaletou členkou Dýdou, která s námi začala jezdit ještě jako batole v plenkách...Škoda.
Na konci října vyrážíme na Kmenovku do Radíkova pod velením Šany a Majkla. Pouštíme se do Tulácké lesní olympiády, kterou realizujeme na lesních stezkách z Radíkova na Svatý Kopeček. A tady se nám představuje rod Vyder v plné síle – hned šest nováčků! Máme samozřejmě obrovskou radost. V průběhu dne ovšem vidíme, že to zas až tak veselé nebude. Obrovské batohy mrňat záludně ukrývají jakoukoliv pomůcku na hry, která tam na tutovku před chvílí ještě byla, ale teď zrovna není, pořád máme potřebu svačit, v lese je tolik zajímavých věcí – nejde se soustředit jen na jednu a už vůbec ne na vysvětlování pravidel hry atd. Takže: než Vydry odehrají jednu svou disciplínu, Sovy, mající program zvlášť, si ji mohou absolvovat minimálně pětkrát za sebou, abychom srovnali časy a posunuli se dál... A tak zatímco Vydry už konečně střílí šiškami na cíl, Sovy po patnácté probíhají trať v „obr gumácích“ apod. Ovšem nic nebrání tomu, aby si to Sovice neužívaly, a i po patnácté se neválely smíchy. (Chudáci houbaři kolem chodící – nevěří svým očím)....
V listopadu se vydáváme na „Honbu za kartuziánským pokladem“ pod velením Tarzana a Hogana alias bratry Tarzaniem a Hoganiem, kteří nás vedou na Kartouzku, svůj klášter nad vískou Dolany. Zde by měl být ukrytý poklad mnichů kartuziánského řádu a k němu by nás měly dovést různé indicie. Napínavé to začíná být už za Svatým Kopečkem, když se nám na paty zavěsí nám neznámá skupina mlaďochů a brzy zjišťujeme, že máme asi společný cíl. Vzájemně se snažíme sobě v přilehlých lesích zmizet, ale moc se nám to nedaří. Na jednom rozcestí se rozejdeme, na druhém sejdeme, jsou to nervy. Naštěstí jsme úspěšnější a do cíle dorážíme jako první. Z kláštera jsou bohužel jen trosky. Ale znovu „naštěstí“ – mnichům se podařilo indicie ukrýt dřív, než byl klášter zbořen a tak situace není beznadějná. Uměním boje, svou vytrvalostí, hbitostí i vědomostmi se dopracováváme k indiciím. V zákeřné partě „takyhledačů“ odhalujeme docela slušný a přátelský oddíl skautů, takže se nám daří rozdělit si teritória hledání (mají úplně stejný námět hry jako my, jen poklady jsou jiné) .
A samozřejmě poklad nalézáme – i ten skautský (jejich skrýš nic moc), ale ten neberem. Užili jsme si to...
Své zástupce jsme měli také na CVVZ v Šumperku, která byla motivována „respektem k dětem a přírodě“, oddíl reprezentovala svými dílnami naše Katóba, Hak a Luciper a vrátily se velice nadšené.
Tradiční zimní víkendovka na Cakově se stala výstupem na horu Apalucha . Připravili ji Linda s Ájou, coby dva turisté ztracené expedice, kteří potřebovali naši pomoc k záchraně svých kolegů. Nedalo se odmítnout a tak do terénu vyrazily skupiny Yettiové, Sněhuláci, Pižmoni a Laviny. Spousta her venku i v klubovně, super drastická lanová lávka (kterou zdolali úplně všichni, malí i velcí), ale také třeba nácvik zdravovědy a následně její uplatnění v praxi, kdy každý dospělák byl při havárce ve vysokohorském hotelu zraněn a týmy ho musely zachránit. Což nebylo zrovna snadné, protože staří si to pěkně užívali, ječeli jak najatí a děti děsně znervózňovali... No a samozřejmě nechyběl ani tradiční Mikuláš, čertiska a andílci. Tentokrát všechna „Vydří mrňata“ byla statečná a společně jsme dokonce krásnou písní zachránili Sviště před peklem. ..
Poslední tečkou bylo setkání „Na Kopečku u stromečku“ – i to je naše tradice. Svůj mnohaletý a poněkud již ošuntělý stromeček ozdobíme dobrotami pro zvířátka, rok od roku kreativnějšími (letos to vyhrály lojové šišky), nadělíme si dárečky, popřejeme krásné svátky a puntík za kalendářním rokem dokončíme v místní cukrárně...
Tož tolik o „Tuláckém dění“ druhé půle roku 2012 a první půle dvacátého osmého roku našeho toulání...
Oliška
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?