Šmoulí vesnička pod Olympem
Napsala Jana ©oupalová dne 16.dubna 2012
Duha Klub Dlažka, Rajnochovice 5.-8. 4.2012: Neděle, brzké ráno. Sedím u krbu a dívám se do ohně. Vidím tam vše, co jsem za posledních pár dní zažil, a je mi líto, že už je to za námi. Kolem krbu nás sedí asi pět, ale je ticho, protože nikdo nemluví. Všichni ví, že za pár krátkých hodin se rozjedou domů, a tak vzpomínají, co všechno tady zažili. Těch úžasných pár dní mimo realitu všedního šedého světa.
Komu by se taky chtělo zpátky „za bránu“ ke všem těm šedivým lidem. Prožili jsme tu čtyři úžasné dny. Troufám si říct, že na tyto dny nikdy nezapomeneme. Nevím, co víc bych napsal. Myslím, že program nemá cenu vypisovat, už to za mne jistojistě někdo provedl. Prostě to bylo zatraceně suprové a už se moc těším na to, jak všechny zase uvidím. Nejpozději na táboře. Uvaříme si Tatao a dáme si šmoulí salát hejhou (Kdo ví, ten ví, kdo neví, tak na táboře pochopí :)). Nashledanou, přátelé, uvidíme se na táboře a děkuji vám všem za velmi vydařenou akci, protože bez vás by to tak fajn nebylo.
S pozdravem Honza Skalík
Po dnech plných nedočkavosti jsme se setkali v Přerově na nádraží, kde to všechno začalo. Nasedli jsme do autobusu a ten nás zavezl do Rajnochovic. Překvapilo nás škaredé počasí a zima, ale nikomu z nás to nevadilo, protože jsme byli konečně spolu. Po cestě do tábora jsme si všichni sdělili novinky za posledních pár měsíců, co jsme se neviděli. Ubytovali jsme se a vybalili si několik nezbytných věcí a šli se přivítat s ostatními kamarády.
Posilnili jsme se dobrým obědem a hurá se seznamovat! Většina z nás se už znala, ale přece jenom tu byli i takoví, co s námi jeli poprvé. Večer po ulehnutí do postelí začaly výbuchy smíchu, ale nakonec nás přemohl spánek.
Další den ráno jsme hráli semafor a odpoledne turnaj v aktivitách, hru na horolezce a další stolní hry, protože venku bylo škaredě.
Odhodlat se a v sobotu ráno vylézt z postele nám dalo hodně zabrat, ale nakonec jsme to zvládli. Dopoledne jsme se v týmech naučili poznávat stromy, zvířata a listy, používat morseovku a uvazovat uzly. Už se těším, až to budu moct na táboře využít. :) Po obědě nám počasí konečně dovolilo zahrát si běhací hru, a to na pašeráky šmorůvek. Párkrát se mi podařilo uklouznout na bahně, ale aspoň bylo čemu se smát. :D V podvečer jsme se pustili do vaření guláše na ohýnku, ale překazil nám to déšť a dodělat to museli vedoucí, kteří kvůli nám stáli hoodně dlouho na dešti. Výsledek byl ale moc dobrý, díky. Po večeři se konala miss šmoula a šmoulinka a následovala diskotéka, pořádně jsme se zasmáli, vyřvali si hlasivky a zatrsali si.
Nastal poslední den a my jsme museli, ač neradi, začít balit. Na snídani jsme si dali vánočku s výbornou marmeládou. Po ranní hygieně a odnesení snad půlky lesa na oheň, jsme se dozvěděli, jak má správný šmoula vypadat a jak se má chovat. Pamatuji si třeba, že správný šmoula je modrý, nosí bílou čapku, má velký nos a velké uši. Přišlo mnohé loučení, nevím jak ostatní, ale já rozhodně ještě nechtěla jet domů a myslím, že jsem nebyla sama. Ukápla i nějaká ta slzička a snad milion obejmutí, ale museli jsme už jít s nadějí, že se zase brzy uvidíme (už jen asi 3 měsíce!!!).
Šárka Zbožínková
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?