Jak to bylo s Duhou před 35 lety

Napsal Mirek Proke¹ dne 16.listopadu 2006

20. až 22. 10. 1989, čtyři týdny před 17. listopadem, se v rekreačním a vzdělávacím zařízení bývalého SSM konal celostátní odborný seminář „Mládež a výchova v přírodě“. Jeho pořadatelem byla Prázdninová škola (předseda Allan Gintel) a na programu byla zhodnocení a další rozvoj zážitkové pedagogiky. Proto se ho zúčastnili odborníci z Fakulty tělesné výchovy a sportu pod vedením doc. Jana Neumanna, z pedagogických fakult z celého Československa, ale i spousta dobrovolných pracovníků z nejrůznějších organizací, kteří kdysi sami prošli kurzy Prázdninové školy na Lipnici – namátkou si vzpomínám na dr. Břicháčka (pozdějšího starostu Junáka), dr. Eduarda Bakaláře, lidi okolo rubriky Táborový oheň časopisu Mladý svět... Byli tam Brontosauři, pionýři, tomíci ze Svazu turistiky, svazarmovci (ti dělali skauting a woodcraft pod krycím označením „branný pobyt v přírodě“), ochránci přírody z ČSOP a nechyběli ti, kteří dělali dobrodružný pobyt v přírodě pod hlavičkou SSM, hlavně na vysokých školách (KIPP – Klub instruktorů pro pobyt v p..., ), nebo v ČSTV (Gymnasion klub). Galén tenkrát dokonce fungoval pod hlavičkou ROH (pro mladší: bývalá jednotná odborová organizace). Chyběl snad jen Svaz žen.

Během diskuse jsme konstatovali, že všichni děláme podobné akce plné her a „sahání si na dno“ – zážitkovou pedagogiku podle už jmenované Lipnice, ale vůbec o sobě navzájem nevíme. Navíc v SSM byla tato činnost absolutní popelkou, neboť se nejevila být dostatečně ideologickou. To se projevovalo zejména ve finančních podmínkách blížících se nule. Konstatovali jsme, že bychom potřebovali nějak institucionalizovat vzájemnou výměnu informací a spolupráci.

Vytvořila se asi desetičlenná pracovní skupina, kterou plénum pověřilo vypracováním manifestu účastníků semináře, který by mělo schválit závěrečné plenární zasedání v neděli ráno. Sešla se o půlnoci a mudrovala nad úkolem: „Co je to manifest? Výzva vyslaná do prázdna, kterou možná někdo zachytí a ztotožní se s ní... Něco jako – dosud se to dělalo špatně, ale teď jsme tady my a chceme to dělat jinak. Nebo – řečí o pluralitě už bylo dost, my ji uskutečníme, a proto zakládáme novou mládežnickou organizaci. Ne proti SSM, ale mimo něj, která bude mít jiné úkoly – soustředí se na pobyt v přírodě a zážitkovou pedagogiku.“

Skutečně jsme to sepsali (byla to trochu recese – věděli jsme, že mládežnický spolek mimo SSM nikdo nepovolí) a ráno to plénum schválilo. Řada autorů se domnívala, že tím to skončilo, ale jako odborník na recesi (vyrazili mě kvůli ní z gymplu týden před maturitními písemkami) jsem kontroval: „Pořádná recese se přece musí dotáhnout do konce.“

Ještě na Seči jsme tedy oficiálně ustavili přípravný výbor. V Praze jsme přibrali Galéna, na jehož filozofii „přátelství rozrůzněných“ jsme postavili program nové organizace (víte, že za těch patnáct let jsme na něm nemuseli změnit ani čárku?). Název Duha navrhl ing. Ivan Indráček z KIPP, logo výtvarnice Pavla Klepačová z Gymnasion klubu. A když přišel 17. listopad, měli jsme ty čtyři týdny k dobru. V novinách jsme uveřejnili výzvu („Jsme tady my, nová mladežnická organizace...“) a čekali jsme, že řada zejména středoškoláků a vysokoškoláků, nudících se v SSM, praští legitimací a přidá se k nám. Jak správně tušíte, naplnila se jen ta první půlka (praštění legitimací). Zato nám začali psát vedoucí nejrůznějších dětských oddílů (zejména pionýrských) a Galénovy čtenářské kluby a dětské mikrokolektivy.

17. 3. 1990 (už se stanovami schválenými ministerstvem vnitra) jsme se ustavili ve Slovanském domě v Praze (dokonce byl – ten luxus – i zdarma řízek k obědu). Prvním předsedou Duhy byl zvolen ing. Ivan Indráček. Obsadili jsme kancelář bývalého mezinárodního oddělení SSM (jen těch spisů klasiků a propagačních brožurek mj. v japonštině a svahilštině, co jsme museli vyházet...) a Duha začala fungovat „na plný pecky“.

Jak to bylo s Duhou před 35 lety

Přečtěte si o nás

členství

historie

výroční zprávy

stanovy