O Limě a dobrovolnictví v Peru
Napsala Jana ©oupalová dne 3.října 2011
Jana Doudová: Alice Vybíralová je dobrovolnicí vyslanou Duhou do hlavního města Peru, do Limy. Účastní se projektu „Inhabitants of the world“, jedná se o skupinovou dobrovolnou službu. Koordinující organizací je italská organizace INCO - INTERCULTURALITÁ A COMUNICAZIONE , která zažádala o grant přímo u Evrospké komise. Organizace hostící evropské dobrovolníky jsou z Peru, Brazílie, Mexika, Argentiny a dobrovolníci byli vysláni z Čech, Portugalska, Slovenska, Španělska a Itálie.
Celkové administrativní vyřízení této skupinové dobrovolnické aktivity trvalo déle než rok.
O tom, jak se Alici daří během projektu a jak vidí město tři měsíce po příletu do Limy si můžete přečíst v jejím krásném článku.
Jmenuji se Alice Vybíralová, je mi 26 let a třetím měsícem pracuji jako dobrovolnice Evropské dobrovolné služby (EDS) v Limě, Peru v neziskové organizaci CENCA – Insituto de Desarrollo Urbano, která má za cíl zlepšit situaci bydlení v chudinských čtvrtích Limy. O EDS jsem se dozvěděla od kamaráda, který byl rok dobrovolníkem v Dánsku. Když jsem dokončila vysokoškolské studium ekonomie a nenašla práci, která by mě bavila, začala jsem se poohlížet po EDS, jelikož je výbornou příležitostí získat zkušenosti a v neziskovém sektoru bych ráda pracovala i po návratu. Hned druhá zaslaná žádost vyšla – Peru. Oblast práce mi přišla velmi zajímavá a Peru jsem nemohla odolat.
Hned po příletu jsem zjistila, že zvěsti o tom, že Lima není moc pěkné město, nelhaly. Teď v zimě se navíc zdá ještě ponuřejší, než ve skutečnosti je. Také kvůli mlze, která v zimních měsících město nepřetržitě zakrývá. Lima je šedá, hlučná, plná smogu kvůli starým dopravním prostředkům, doprava je chaotická, silnice věčně ucpané, řidiči na sebe neustále troubí. Je tu málo veřejné zeleně. Ale ani turistům toho Lima moc nenabízí. V centru jsou jen dvě pěkná náměstí a pár kostelů. Většina zbývajících koloniálních domů chátrá. Několik málo čtvrtí “na úrovni” je na evropské poměry ve všech ohledech průměrné. Ale nic není tak tragické, když vysvitne slunce.
Centrum Limy obklopují chudinské čtvrti, které působí depresivním a hlavně nekonečným dojmem. Jsou postaveny svépomocí, jak je místní obsadili a postupně budovali. Podmínky bydlení jsou tam víc než špatné, lidé bydlí v chatičkách bez kanalizace, s provizorním rozvodem elektřiny a vody. Matky jsou v domácnosti a starají se o svou kupu dětí a otcové pracují v nejistých zaměstnáních za minimální plat. Čekala jsem, že místní situace nebude nejlepší, ale to, že bude žít v chudobě naprostá většina obyvatel, mě šokovalo.
Právě v takovýchto čtvrtích působí organizace, ve které pracuji. Peníze na své projekty získává od zahraničních nadačních fondů, například německého Misereoru. Projekty poskytují obyvatelům chudinských čtvrtí – asentamientos humanos – technickou a právní pomoc (např. při komunikaci s úřady), ale také různá školení a pravidelné semináře, jak leaderum jednotlivých asentamientos, tak i jejich obyvatelům, aby se zorientovali ve svých problémech a byli si schopni sami zorganizovat jejich řešení. Cílem jednoho projektu, který právě vypracováváme, je poskytnout specializované vzdělání mladým lidem z chudinské čtvrti San Juan de Miraflores. V této fázi projektu probíhá dotazníkové šetření, jehož cílem je popsat ekonomickou situaci vybraných jednotlivců, jejich motivaci, vzdělání a situaci v rodině. Na základě těchto informací projekt zpracujeme a pošleme žádost o financování.
Ze začátku pro mě a dalšího dobrovolníka EDS v Cence, Itala Mirka, bylo těžké se zapojit do práce, jelikož nám nikdo ze spolupracovníků nepřiděloval konkrétní úkoly a každý se věnoval své práci. Po dvou měsících jsme se ale postupně zapojili do dvou projektů, takže se účastníme schůzí pracovních týmů, pomáháme s organizací, jezdíme do asentamientos humanos na setkání s obyvateli, podílíme se na školení obyvatel, píšeme žádosti o financování projektů, atd. Práce je zajímavá a rozhodně ne monotónní, ale je nutné si zvyknout na peruánský rytmus, vše má svůj čas a na vše je třeba si počkat. Práce v asentamientos humanos je náročná, je těžké něco organizovat, jelikož na místní obyvatele není moc spolehnutí a člověk vždy musí počítat s různými alternativami. Jedna cesta do asentamienta navíc často zabere i dvě hodiny a je dvojnásob unavující kvůli limské dopravě. Odměnou za vynaložené úsilí je ale pro nás viditelná vděčnost obyvatel těchto čtvrtí, kteří mají zájem na změně svých životních podmínek a jsou rádi, že na své problémy nejsou sami a že se o ně někdo zajímá.
Život v Limě pro cizince není procházkou růžovým sadem. Jako vysoká světlovláska vyčnívám z davu, protože Lima rozhodně není multikulturním městem a všichni Peruánci jsou snědí, tmavovlasí a malého vzrůstu. Takže se nevyhnu neustálým pohledům a v asentamientos humanos pro mě není moc bezpečné se pohybovat bez doprovodu, kvůli místní kriminalitě. Peruánci si potrpí na jídlo, ulice jsou posety levnými restauracemi s dobrým domácím jídlem. Ne pro nic za nic se o Limě říká, že je hlavním jihoamerickým městem jídla. Ale hospody tu, kromě turistických částí města, neexistují, takže si člověk nemá večer kam zajít na pivo, protože v restauracích se alkohol neprodává. Naštěstí jsme už objevili pár barů, kde se tančí nejen na latinskoamerickou hudbu, takže splíny chodíme zapíjet tam. Když zůstaneme večer doma, mícháme si typický koktejl pisco sour z hroznové pálenky pisco s limetkami a vaječnými bílky.
Přes náročné začátky si pomalu zvykám na místní realitu a snažím se najít své radosti všedního dne. Strávený rok tady bude náročný, ale doufám, že má práce v ohrožených oblastech bude alespoň trochu k užitku.
Jana Doudová, koordinátorka projektu Na dlouho mimo a Evropské dobrovolné služby (EDS) v Duze
kontakt: evs@duha.cz - informace o EVS a dlouhodobých projektech, dobrovolnické příležitosti
http://www.trochujinak.cz/na-dlouho-mimo/program-na-dlouho-mimo/
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?