Mussurova padesátka: Člověk to pořád musí hrnout dopředu!
Napsal Hynek Peèinka dne 8.května 2011
Před několika dny oslavil padesáté narozeniny Jarda Biolek – Mussur, který je je šéfem dužiny Duha Klub Dlažka z Přerova. Tři roky byl také prezidentem Duhy. Každoročně tráví stovky hodin na akcích pro děti, dospěláky s dětmi i teenagery, pořádá koncerty populárních kapel a sportovní akce, jako Mistrovství světa v ringu. Protože všechny tyto aktivity nemohl skloubit s běžným zaměstnáním, věnuje se jim profesionálně.
Jarda Biolek - Mussur pøevzal na Velké Duze v listopadu 2010 ocenìní Poutník za duhou
Připomeňme si rozhovor z prvního čísla duhového časopisu Kmotra z prosince 2003, který jsem s Mussurem vedl. Jak jsem se právě na oslavě jeho narozenin ujistil, všechny jeho názory z rozhovoru platí i dnes. Ještě jednou a přede všemi přeju Mussurovi hodně štěstí a zdraví, aby mohl spáchat ještě nespočet povedených akcí pro ostatní.
Když jsme si domlouvali schůzku, vůbec ses neptal, proč je první rozhovor právě s tebou…
Nebylo mi to divné. Ať to vezmu, jak to vezmu, jsem prezident Duhy, a proto mám rozhovor v prvním čísle. Asi bych se urazil, kdyby to tak nebylo. A pokud je někdo zklamaný, protože čekal rozhovor se zpívajícím svalovcem, amatérským kulturistou intelektuálem nebo dvojnicí Britney Spears – vším jsem kdysi byl a případným zájemkyním mohu ukázat fotky. Svalovec jsem byl, léta zpívám a dlouhé vlasy jako B. S. jsem měl taky. A pokud chtějí rozhovor s někým jiným, nejsou ve správném časopise. Nejsem už krásný, ani mladý, a říkám si, co na mě lidi vidí, že se mnou můžou na akcích vydržet. Ale myslím, že není důležité, jak člověk vypadá zvenku, ale co dokáže pro lidi udělat.
Který z králíků z klobouku je ti víc sympatický?
Bobek. Je menší a hravější. Já jsem odchovaný večerníčky, ve škole jsme o velké přestávce diskutovali o Méďovi Béďovi, kocouru Fousovi… Dodneška jsou nejskvělejší večerníčky Pohádky ovčí babičky a Pohádky z mechu a kapradí, z poslední doby Včelí medvídci a Vydrýsek. Je to perfektní výrobek Made in Czechia. Když jsem byl v Holandsku, zjistil jsem, že tam děcka něco jako večerníčky neznají. Asi musejí hodně trpět.
Co tě dokáže rozhodit?
Kůň (sešívačka), který nešije, děrovačka, která neděruje, a obsazené telefony. Taky lidi, kteří se ke mně mají jako k největšímu kamarádovi a nejsou schopni přistoupit na běžné systémy a postupy. Věci, které musím být schopen řešit a o kterých vím, že je nemůžu vyřešit.
A co tě dokáže slepit dohromady?
Mám radost a rozhodně mi pomůže, když se něco povede, někdy stačí málo, jindy hodně. Těší mě, když s námi někdo kdysi dávno byl na akci a doteď oceňuje, jak to bylo fajn. Nebo taky nějaký povedený koncert.
Kde Mussur, tam příval slov. Všiml sis taky?
Zastávám teorii, že když se sejdou dva a více lidí, nakonec stejně mluví ten nejukecanější. Fakt je ten, že většinou vyhrávám. Někdy je lepší nemluvit, ale jindy si neodpustím něco neříct.
Jaké pocity v tobě vyvolává dušený hrášek s mrkvičkou?
Moje oblíbené jídlo. Problém je, že to málokdy najdu na jídelníčku v restauraci. Navíc můj syn nesnáší hrášek a moje žena mrkev. Nesnáším kroupy, proso, sóju a některé věci ze zabíjačky. Jednou jsem dokonce po kombinaci třešně-pivo-nanukáč-návštěva hrachového pole zažil nepříjemnou chvilku v lese.
V propozicích Duhového mostu bylo „strava Dlažka klasik“ a tys mi řekl, že je to kráva, v ní prase, v něm kuře… Máš i jinou kuchařskou specialitu?
Zbytkovou omeletu. Co najdu v lednici, nasekám, osmažím, přiliju vajíčka a sním to. Naposled se mi povedlo použít vysočinu, knedlík, cibuli, česnek, pěkně staré uleželé uzené a dohromady s tím vajíčkem to bylo super. Jednou jsem ke zbytkové omeletě ohřál i trochu zelí a bylo to přímo k sežrání. A co bych nesnědl? Dnes měli v jedné restauraci menu fazolové lusky s rajskou omáčkou a knedlíkem… Nikdy šoulet – to jsou kroupy, hrách a hodně sádla. Co dělám často na táborech, co miluju a kuchařky to odmítají dělat, jsou meruňkové knedlíky s tvarohem.
V dnešní době lidi moc nečtou. Jak jsi na tom ty?
Nesnáším neděli, protože nevycházejí noviny. Každé ráno si přečtu MF Dnes, denně čtu Sport a asi 10 časopisů, hlavně Reflex a Gól. U knížek je to slabší, v dobách největší slávy jsem zvládl i čtyři pět knížek za týden, navíc ve škole pod lavicí. Na WC a v koupelně nečtu, protože knížky ctím. Lidi bohužel opravdu nečtou, ale nedávno jsem v dětské knihovně potkal asi 30 dětí. Desetkrát radši si přečtu knížku, noviny, časopis než text v počítači. Nejčastěji beru do ruky tlustou hindskou konverzaci, ve které lisuju odlepené známky.
Jak ti říkali ve škole a jak doma?
To neřeknu… Doma Jarku a ve škole tak různě, třeba Jarku.
Věříš na osud?
Věřím na nějakou telepatii. Když někdy na něco intenzivně myslíš, stane se to. Věřím tomu, že když za něčím jdeš, můžeš ovlivnit výsledek.
Někdo má své zaměstnání jako koníček, ty sis dal své koníčky jako náplň zaměstnání. Jak to bere tvé okolí a jak ty?
Spousta lidí si myslí, že je to pohodová sranda a že jsem děsně v balíku, jenže mám pocit, že problémy, které máme, se hloubí a mé zájmy se stávají spíš zaměstnáním a že k nim pomalu získávám odpor. Ze 70 procent je to stejně papírování a nucení lidí, aby něco udělali (tak, jak my chceme). Měl jsem sen být cestovatelem, objevovat prameny Amazonky, ale vždycky jsem se zarazil o hranice a Polsko ani východní Německo mě nelákaly. Tak jsem projel stopem celé Česko a prošel, co se dalo. Chtělo by to na dva roky zmizet a dělat něco jiného.
Co pro tebe znamenají slova píle, vytrvalost, přátelství a čest?
Píle a vytrvalost jedno jsou, člověk to musí hrnout pořád dopředu. Kamarádství je v tom, že v určité fázi někdo pro tebe něco udělá a je to super. Čest – jsou věci, které nesmíš udělat. U každého je ale ta hranice někde jinde. Vždycky jsem se nechal utlačovat jen do určité hranice a pak jsem se těžce vzepřel. Vydržím dost, ale vždycky umím říct ne. Ať už ve škole, na vojně, nebo doma.
Kdyby šel kolem kouzelný dědek, co by sis přál?
Jsou přání, která se nesmějí říct. Ale Duze nebo i Dlažce bych přál, aby našla někoho, kdo řekne: „Mně se vaše akce líbí, a pokud vám na ně přijde dost lidí, dám vám tolik peněz, kolik si řeknete.“ A ještě víc si přeju, aby lidi přehodnotili své priority, aby se vrátili k hravosti, nehráli si s mobily a počítači, ale s jinými lidmi.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?