Duhová štafeta pro Olgu Olišku Palovou
Napsala Jana ©oupalová dne 8.září 2010
Na konci srpna vznikl rozhovor s Oliškou (Olgou Palovou) z Duhy Tuláci z Olomouce. Olišku si z duhových akcí můžete pamatovat díky krásným korálkovým a šperkařským workshopům, které pro nás s dalšími Tuláky připravuje. Od loňské Velké Duhy poponáší Oliška Duhovou štafetu kousek dál.
Ahoj Oliško,
jak se ti daří a jak se daří Tulákům? Jste propojené nádoby?
Ahoj Jani. Děkuji za optání. Momentálně se mi daří skvěle, bo jsem čerstvě oddovolenovaná a ještě jsem neotevřela kalendář, termínovník, zápisník, pomocný zápisníček…
Předpokládám, že když se mám dobře já, mají se dobře i ostatní Tuláci – většina z nich má ještě prázdniny, ale momentálně nemám o části, která netvoří mou pokrevní rodinu, jaksi přehled, pokračujeme zas až v září…
Oliško, jestli to není tajemství, jak dlouho už se věnuješ dětem - vedeš oddíl, vymýšlíš akce, tábory atd...?
Klidně to odtajním – dětem se věnuju cca 30 let, ale oddíl nevedu – to jsem si dopřála jen pár let v dávné době svého mládí. A co se týče Tuláků – tak ti letos v září oslaví dvacáté páté narozeniny, já tento oddíl založila a vedla jen první rok, zbývajících 24 let mají včele vůdce – muže. Já jsem možná jen trošku víc vidět a slyšet, jsem totiž jeho „tiskový mluvčí“…samozřejmě neplacený. On mne nikdo tenkrát už neposlouchal, víš? Tak jsem zvolila jinou taktiku a jsem tou šedou eminencí, našeptávačem – to pak víc prosadíš. Horší, když odmítne poslušnost Bigoněk… A jinak, když už jsme teda u těch čísel – v Duze jsme už 18 let, takže plnoletí /toto letí/…
Co tě na tom těší? Vnímáš nějaký rozdíl v dětech před lety a nyní?
Nutíš mne zamýšlet se nad věcmi, které snad ani nepojmenuju. Takže jinak - vzhledem k tomu, že se Tuláci stali neoddělitelnou součástí našeho života, myslím tím rodinného, všechny radosti i strasti se prolínají. Tuláky jsou moje děti, můj muž, dnes i vnučka, neteř, synovec, nejbližší přátelé…celé naše soukromí je s tím tuláckým činěním propletené, je to i náš způsob života, postojů, reakcí, snů, nálad, no prostě všecko…pěkně jsem se do toho zamotala.
Takže hodím bágl na záda, posbírám svou velkou rodinku, vyrazíme z města a já jsem šťastná – to mě těší…Něco zařídím, vymyslím, připravím, má to úspěch, ujme se to – to mě těší. Z rozjíveného nováčka ti vyroste dospělá opora, člověk stejné krve, který tě už v lecčems zastane nebo i předčí, to mě těší. Potkáš bývalého Tuláka a ten začne vzpomínat na kus príma dětství díky nám, to mě těší. Nebo ti přivede vlastní dítě, protože chce, aby s námi prožilo to, co kdysi on, to mě těší. Povede se ti nějaká hra, v kukadlech Tuláčat vidíš jiskřičky radosti, to mě těší…je toho moc, ale stejně tak je spousta věcí, které mne netěší, a trpím už i únavou materiálu a někdy i tím syndromem vyhoření….ale to jsi se neptala, viď?
Otázka dva - ano, myslím si, že dnešní děti jsou jiné. Je jiná doba. Děti mají mnohem více možností zábavy aktivní, ale i pasívní a je na ně obrovský tlak komerce, líbidel. Takže je stále větší dřina děti pro ten náš „způsob žití“ i získat a hlavně udržet. „Kotlíkaření“ už nějak není v kurzu. Frčí počítače a virtuální světy, vždyť nemusíš zažít noc pod širákem s hvězdičkama nad hlavou, nemusíš šlapat s těžkým báglem někde přes výmoly, stačí přece zmáčknout knoflík…nemusíš vyrazit někam s kamarádem, máš facebook, tam pokecáš s kýmkoliv… co na tom, že to není naživo, zvykneš si na ten umělý kontakt přes svítící obrazovku …taky si myslím, že dnes dětem chybí fantazie, potřebují si věc osahat, mít ji, nestačí jim si ji jen vysnít, představit… Už je jen tak čímkoliv nenadchneš, „nezblbneš“…A když se ti je podaří „ponořit“ do děje nějaké hry, že zapomenou na svět kolem, je to fakt úspěch. ATD. Ale možná je chyba v nás, že se nepřizpůsobujeme době a jedeme porád „po staru“…
Jaký je tvůj ideální způsob trávení léta? A hned navážeme podzimu, zimy a jara?
Ideál? – shrnuto pro všechna roční období – pokud to jen trochu jde, zamknout panelák a pryč z města …/jinak koncem podzimu uvadám, v zimě jsem úplně zvadlá a rozkvétám až na jaře s prvními paprsky sluníčka/
Optimismus z tebe sálá, hodně rozdáváš, odkud pro změnu bereš? Co ti vždy udělá radost?
Tak tím jsi mne dostala. Já jsem račice /zrozená ve znamení Raka/, čili děsný pesimista, a teď, co studuji z různých zdrojů Mayský kalendář, tak teď je to se mnou ještě horší… ale doma mám veškeré projevy této negativní části mého „Já“ zakázané , takže možná v té své poslušnosti fakt působím jako optimista?
Radost mi udělá všecko upřímné /a já to fakt poznám/ . Ať už je to úsměv nebo slovo, pochvala, hezký dopis, /třeba od tebe/, čtyřlístek pro štěstí, cokoliv, prostě všecko, co tak nějak sálá teplem a životem a hlavně opravdovostí… Ale víš kdy jsem opravdu strašně moc šťastná? Když se nějakým zázrakem poštěstí a mám kolem sebe najednou všechny čtyři svoje /už dospělé/ děti, k tomu Mildu /Bigoňka/ a Nikolku, to jsou ty okamžiky, o kterých se píše v knížkách - „zalykal se štěstím“ – tak tohle fakt znám, prožito na vlastní kůži, opravdu. Ale podaří se mi to velice vzácně, protože nejstarší syn žije v zahraničí…
Měla jsi radost z převzetí štafety od Mussura? A víš už, komu ji budeš předávat letos?
Bylo to pro mne fakt velké překvapení, upřímně – dostalo mne to. Navíc přišlo v době, kdy už vážně koketuju s tuláckým důchodem, takže jsem měla i špatné svědomí…je spousta lidí, kteří si toto ocenění zaslouží a moc těžko se mi vybírá, ale asi už vím…
Děkuji za rozhovor.
Přeji samé duhové dny. Ahojky. Oliška
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?