Duhová štafeta pro Vladislava Flíka Sobola
Napsala Jana ©oupalová dne 31.srpna 2010
Dnešní rozhovor vedl Miloš Nguyen (zástpce šéfredaktora časopisu Zámeček) s Vladislavem Sobolem, šéfredaktorem časopisu Zámeček, který je poslední z pětice oceněných v roce 2008. Rozhovor byl publikován v duhovém listí v prosinci 2009.
Vladislav Sobol, (profesí mluvčí společnosti OKD a Nadace OKD a dobrovolník na pozici šéfredaktora časopisu Zámeček pro dětské domovy) se svěřuje se svými zkušenostmi z pěstounské péče a názorech na systém náhradní rodinné péče v ČR. Před 12 lety si vzal do pěstounské péče 14letého Pepu z dnes již neexistujícího Dětského domova (DD) v Brušperku (okr. Frýdek – Místek).
„Pepa za mnou po dohodě v DD začal nejdříve jezdit na víkendy a pak jsme se vlastně společně dohodli, že to zkusíme,“ říká s odstupem času Vladislav Sobol.
Zajímalo by mne, a čtenáře jistě také, co Vás přimělo k pěstounství?
Dnes už to úplně přesně nedokážu říct. Organizoval jsem různé aktivity pro děti z dětských domovů a s některými z nich, které jezdily na naše akce častěji, jsem se sblížil více. Jedním z nich byl Pepa, který byl navíc "právně volný" pro pěstounskou péči, tak jsem si říkal, že to zkusím.
Dnes se na to dívám spíše negativně - tedy hlavně na ten proces. Tehdy jsem ještě nebyl v této oblasti tak známý jako dnes, působil jsem v oblasti dětských domovů tak dva roky a neměl jsem takové zkušenosti.
Jak dlouho se Vaše žádost vyřizovala?
Neměl jsem ještě manželku, žádné zkušenosti s výchovou dětí v rodině. Přesto vyřízení všech formalit trvalo jen několik měsíců, snad půl roku. Už tehdy jsem si říkal, na rozdíl od toho, co se psalo a dodnes píše v tisku, že by ten systém "prověřování" nových rodin pro děti z dětských domovů měl být mnohem kvalitnější. Jen díky tomu se stávalo a stále stává, že hodně dětí se z pěstounských či adoptivních rodin vrací zpět do dětských domovů, což je pro ně často ještě mnohem větší trauma a celoživotní postižení, než kdyby vyrostly v DD.
Koho a odkud jste si vzal do pěstounské péče?
Jmenoval se Pepa a žil několik let v DD v Brušperku na Frýdecko-Místecku. V době, kdy jsme vše začali vyřizovat, měl, myslím, 14 let.
Jaká byla jeho reakce, když se dozvěděl, že o něj máte zájem?
Jestli se nepletu, vlastně s tím nápadem přišel on, na akcích mi začal říkat "taťko". Tehdy jsem pracoval a zároveň bydlel na turistické základně, takže za mnou po dohodě v DD začal nejdříve jezdit na víkendy a pak jsme se vlastně společně dohodli, že to zkusíme.
Co víte o domově, ze kterého Pepa posléze odešel k Vám?
Dnes ten domov neznám, vlastně už ani neexistuje, i když právně ano, přestěhovali se z Brušperka do nových prostor ve Frýdku-Místku.
Tehdy to byl takový klasický domov "internátního typu" ve velké budově, kde dříve byla škola a školní třídy, s velkými chodbami, pokoji. Mnohé vychovatelky tam byly výborné, ale později jsem se nepohodl s ředitelkou, když jsem ji v případě jiného dítěte obvinil (neveřejně) z porušování dětských práv. Takže pak děti z jejich domova pro jistotu na naše akce přestaly jezdit, aby se nestýkali s lidmi "za zdí". Ale jak jsem říkal, to bylo ještě v devadesátých letech, kdy byly domovy za pomyslnou vysokou zdí a byl to takový stát ve státě, veřejnost nevěděla, co se děje uvnitř, a děti v domovech zase neměly představu, jak to chodí v reálném světě. Dnes se situace ve většině domovů zcela změnila.
Mohl byste přiblížit, jak fungovala vaše domácnost s "novým přírůstkem"?
Problém byl, že jsme nebyli klasická domácnost, ale jen já a Pepa, takže dva chlapi, kteří se moc nevyznali ve slovech jako například úklid. Později do naší "rodiny" přibyla má přítelkyně, která se později stala manželkou. Další "abnormálností" bylo to, že jsme fungovali na turistické základně, daleko od civilizace. Takže když u nás byly tábory nebo jiné akce, měl Pepa o zábavu postaráno, naopak v dalších týdnech se nudil. Každopádně však byl často "bez dozoru", protože já jsem měl pořád hodně práce. Pepa byl snílek, ale nedokázal nic dotáhnout, pokud nad sebou neměl pevnou ruku. A tu ve většině případů neměl.
Odešel Pepa od Vás hned po dovršení zletilosti, nebo později. Co je s ním dnes?
Těsně před dovršením osmnácti a pak ještě několik měsíců bydlel u mých rodičů a o víkendech u mě, pak se vydal do života. Snažil se pracovat a často i pracoval, bydlel v Čechách u přítelkyně, na druhé straně ale měl problémy s policií, podrobnosti ale neznám. Asi po roce jsem ho pak vzal jako vedoucího na náš tábor pro DD, kde byl moc šikovný. Žil se starší přítelkyní a jejím malým synem, skvěle se o něj staral, vzal ho i na ten tábor. Jako vedoucí byl fakt dobrý. Při odjezdu si ode mě půjčil nějaké peníze, teda nic velkého, myslím 1500 korun. A pak jsem ho dlouho neviděl ani neslyšel, vlastně se s ním nedalo spojit, protože měl každou chvíli jiné číslo telefonu. Asi před rokem mi volal, říkal manželce "mamko, jak se máte! Mám pro taťku ty prachy". Já jsem byl zrovna na záchodě, tak vzkázal, že zavolá jindy, ale od té doby se neozval. Zrovna nedávno jsem ho hledal na facebooku, ale neměl jsem štěstí.
Uvažoval jste někdy, že byste, podobně jako Pepovi, pomohl dalšímu dítěti z domova?
Od té doby, kdy odešel Pepa, tak ne. Mám ženu a šikovnou dceru. Ale kdybychom třeba nemohli mít další děti, tak je možné, že bychom o tom přemýšleli.
Co říkáte na vznik nové asociace náhradních rodin České republiky?
Nemůžu říct, že bych měl nějaký názor, nemám dost informací. Ale upřímně - kdyby byla nějaká asociace v té době, když jsem měl Pepu, tak bych se o ní asi moc nezajímal, zvlášť když by byla v Praze. Tehdy bych možná někdy uvítal radu psychologa, možná bych někdy potřeboval půjčit peníze nebo bych s dalšími rodinami jel třeba na hory, ale určitě by mě nezajímalo, co se děje někde v Praze.
Co si myslíte o vysokém počtu dětí v ústavech (V DD cca 8 tisíc dětí).
Má jít naše republika tzv. "britskou cestou", kdy se za každou cenu hledá náhradní rodina, často dítě vystřídá i několik rodin, a kojenecké ústavy a domovy tam prakticky neexistují?
Celou oblast dětských práv atd. sleduji a myslím, že např. v době ministrování pana Nečase vznikly na MPSV některé zajímavé návrhy, jak oblasti náhradních rodin pomoci. Já si nemyslím, že by měl někdo za něco lobovat, beru to obecně, protože ta strana vždy prosazuje jen svůj pohled.
Bral bych, kdyby vznikla asociace "přátel dětí", ve které by byli ředitelé DD a Klokánků, matadoři v oblasti pěstounské péče a adopce, psychologové, sociologové, etopedové, zahraniční odborníci atd. a ti by se společně snažili najít model náhradní výchovy, který by byl u nás nejvhodnější.
Jakým způsobem se, podle Vás, musí změnit systém NRP, aby se počet náhradních rodin zvyšoval a počet domovů naopak snižoval? Nezní to příliš nerealisticky? V čem jsou asi největší překážky?
Podle mě je to naopak - kdyby například sociální pracovnice postupovali všude podle zákona, potřebovali bychom dvojnásobný počet dětských domovů. Jsem si jistý, že například v romských ghettech běhají desítky dětí, o které se nikdo nestará, rodiče jsou alkoholici… Podle mě by se tam našly i děti, které vůbec právně "neexistují". To jsou rodiny, kterým se v blízké době nedá pomoci dostat je na správnou cestu, jak se o tom dnes mluví. A z nich vyrůstají další rodiče, kteří se zcela určitě nebudou o své děti starat.
Je pravda, že by se mělo více pracovat s problémovou rodinou, než se z ní odebere dítě do DD. Ale sociální složení je dnes v mnoha regionech tak špatné a bude se ještě zhoršovat, že je to práce ne na několik let, ale na několik generací.
Děkujeme za rozhovor.
Duha v roce 2009 pokračovala v nově založené tradicioceňování, kdy si duhoví lidé navzájem předávají štafetu jako symbol úcty k dobrovolnické práci v Duze. Štafeta běží Duhou v pěti směrech. Členové Duhy se vzájemně povzbudí k dalším aktivitám a budou se radovat z duhových úspěchů. Držitelé štafet z roku 2008 předali Duhovou štafetu dalším členům sdružení, které sami obdivují za jejich přínos pro sdružení na 22. Velké Duze. Koordinaci ocenění zajišťovala Ústřední kancelář Duhy.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?