Felixův pohled Doduhy
Napsala Jana ©oupalová dne 25.srpna 2009
Felix Pawlowski (21 let) je dobrovolník z Německa, který v rámci skupinového projektu Doduhy pro sedm zahraničních dobrovolníků přes léto pomáhá v základním článku Duhy, v pražské Duze I-club. Přečtěte si jeho zážitky z tábora a jaké má v ČR zázemí.
"V době od 1. července do 30. srpna 2009 pracuji jako dobrovolník pro Duhu I -Club, základní článek sdružení Duha. Můj první tábor se konal v Liberci na severu Čech. Byl to letní tábor pro německé a české děti různého věku. Protože tam přeci jenom byla větší skupina německých dětí, které s sebou měly pouze dvě vedoucí, trávil jsem většinu času s nimi, i když jsem také občas pomáhal připravovat program pro malé české děti ve věku 5 až 8 let.
Protože se německá skupina skládala pouze z dětí s výchovnými problémy, byly obě dvě vedoucí rády, že mají k dispozici také mužskou autoritu. Tak či onak jsme si užili spoustu legrace. Byli jsme například plavat v zábavním parku, hráli jsme hru na Robinsona Crusoa, kdy děti dostaly trochu peněz a v supermarketu musely vyčarovat nějaké jídlo, pořádali jsme různé hry na pláži nebo jsme strávili jedno odpoledne v IQ-parku, kde si děti (a my samozřejmě také) mohly vyzkoušet různé fyzikální experimenty.
Kromě toho byly na programu ještě jiné sportovní aktivity. Tak jsme třeba uspořádali turnaj ve stolním tenise a hráli jsme ho na plácku vedle domu. Hodně zábavy přinesly také společné večery, kdy jsme seděli a hráli společenské hry. Nastaly samozřejmě také problémy s nočním klidem, protože patnáctiletí si většinou nenechají nic říct, a tak jsme občas drželi hlídky před pokoji, aby žádná holka neutekla ke klukům a naopak. Věci, které jsme dříve jako děti také dělali… A tak to bylo docela zábavné, když si někdo zase myslel, že už spíme a plazil se po chodbě, až jsme ho překvapili a byl zase poslán zpátky do ložnice.
Celkově byly tyto dva týdny, které jsem strávil v Liberci, sice namáhavé, ale byl to také dobrý start, protože teď už mě tak snadno nemůže nic šokovat.
Během dvou měsíců, kdy pracuji pro Duhu I-club, mám po své straně především tři osoby. Nejdříve musím samozřejmě jmenovat “šéfku” Duhy I-clubu Mílu. Míla je prostě sladká. Je jako babička, která se o všechno stará a je neustále připravená poradit svým vnukům. Setkávám se s ní poměrně často. Pokaždé přinese nějaké jídlo a společně děláme piknik nebo navštěvujeme kulturní výstavy po Praze. Míla dělá všechny věci strukturovaně a spolehlivě a já jenom doufám, že jednou v jejím věku budu stejně aktivní a veselý, jako je teď ona. Všechno, co organizuje, jednoduše funguje, udělala na mě velký dojem. Protože jsem jí už při příjezdu vyprávěl, že bych rád studoval dějiny a že se zajímám o českou kulturu, zahrnula mě hned na začátku informacemi o koncertech, divadlech, muzeích a jiných událostech, které se konají během doby, kdy jsem v Praze. Spolupráce s ní je naprosto perfektní, cítím se připravený na všechno, když mě Míla podporuje.
Stejně tak pozitivní zkušenosti mám i s mými dvěma mentory. Lukáš je naprosto geniální. Jsme na stejné vlně. Těch málo dní, které trávím v Praze mezi projekty, většinou trávím s ním a s ostatními dobrovolníky z Evropy. Ukazuje nám různá zajímavá místa a také svá oblíbená, kam vyrazit večer. S ním je to vždycky zábava a nikdy se nenudíme.
Potom chybí ještě Šárka, naše milá Šárka. Je z jedné stránky moje učitelka češtiny, z té druhé dobrá kamarádka. Píšeme si často a pokoušíme se také setkávat. Nejradši bych s Šárkou a Lukášem trávil ještě víc času, ale protože jsem často na venkově a také v zahraničí, necháváme si většinu až na září, kdy už budeme v Praze všichni."
Projekt Doduhy je organizován v rámci programu 2, Evropská dobrovolná služba, Mládež v Akci, České Národní Agentury Mládež.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?