Duha Tuláci Olomouc v 21. roce svého života
Napsal Duha Tuláci dne 25.ledna 2006
Je to skoro neuvěřitelné, ale je to tak. 26. září 2005 jsme oslavili dvacetiny a to už je fakt kus života! Celé tyto dvě desítky let stojí včele našeho oddílu stejný vůdce Miloslav Pala, Bigoněk – a to už je taky skoro na metál za vytrvalost.
Vznikli jsme jako turistický zájmový útvar ODPM v Olomouci a letopočet 1992 nese naše registrační listina v Duze, takže jsme už čtrnáctý rok duhoví. Dnes se věnujeme spíš tábornictví než turistice, trochu foglarovština, trochu setonovština, něco z dávných tradic našich začátků a od roku 1995 (motivováni Kolčavou a Náchodem) trochu indiánštiny a je z toho „tábornický-hravě indiánský oddíl“. Konkrétně zálesácká praxe, tedy pobyt v přírodě a technické znalosti a nezbytné dovednosti potřebné k tomu, aby člověk přežil a neuškodil. To vše propleteno různými druhy sportů od fotbálku, házené, přes ringo, pálkovanou až po lakros, spousta her, soutěží,závodů, spontánní i uměle vytvořená dobrodružství, romantika, recese a legrace.
Tak jak to koneckonců v podobně zaměřených oddílech chodí. „Indiánština“ nám umožňuje bystřit své smysly tak, aby dokázaly objevovat a vnímat všechny barvy přírody, její vůni, tvary, půvaby, tajemství i zákony, nenásilně, přirozeně a přitom citlivě. Po vzoru přírodních národů „ručníme“ jako diví – zkoušíme tkát, batikovat, plést a zaplétat, pracovat s hlínou, vyřezávat ze dřeva, šít z kůže, ale také ledacos budovat s menším či větším úspěchem – sami jsme si zrobili na tábořišti obyvatelnou boudu a neustále ji vylepšujeme, stejně tak jiné stavby jako mosty (skoro každý rok nám velká voda ten starý odplaví, takže v tom jsme už fakt odborníci), různé přístřešky, indiánské kuželky, lanovou opičárnu,. konečně se nám daří provozovat na táboře obřady v potní chýši atd. Kytary a písničky, které už za ty roky stvořily čtyři tulácké zpěvníky, nesmím zapomenout. Shrnuto – od všeho trochu…
Oddílem prošlo za těch dvacet let už hodně desítek kluků a dívek, celkem 56 (bez těch současných) jich nějaký ten čas zastávalo posty vedoucích (sačemů) či instruktorů (owačirů). S mnohými jsme se setkali na oslavách kulatin a u Výročního ohně, a tak ti dnešní Tuláci mohli poznat své historické vzory, o nichž pochopitelně kolují až neskutečné legendy. A bývalí nezklamali. Ač o pár desítek kil starší, dokázali blbnout jako za mlada. Mnozí dorazili i z daleka, někteří i s miminama, a tak pro nás stávající to byl docela solidní doping, že to přece jen k něčemu bylo a je…
Dnes je nás míň, než bývávalo a máme docela „přebabštěno“. Stěží držíme tři rody (Sovy, Vydry a Sokoly) a marně se snažíme přilákat nováčky kluky. Takže naše ženské, dřív než kdy jindy, musí umět zatlouct hřebík nebo položit soušku. Nu a z dospěláků taky zůstávají jen ti největší nadšenci – ti s „duhovým srdcem“. A dokud ti budou, nevzdáme to.
Víc o nás na www.sweb.cz/tulaciol
Za Tuláky Oliška (Ó tokala – pro neznalce lakotštiny: Ó liška)
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?