Napsala Duha Tuláci Olomouc dne 24.června 2021
Tak jsme se přece jen dočkali! Po strááááášně dlouhém odloučení a až na konci školního roku (ani se tomu skoro nechce věřit) se náš oddíl mohl vydat společně na jednu z "Tuláckých cest". Vyrážíme do Slavonína, na naše oblíbené místečko pod košatými stromy místního lesíka. Spousta cestiček, křovin, louček s vysokou trávou - prostě ideál pro všechny druhy skrývaček.
Hlavní však je, že se scházíme všichni, malí i velcí. Po "uvolnění" proběhlo několik schůzek rodů, takže jsme věděli, že zdravé jádro oddílu to nevzdalo a že to můžeme znovu naplno rozjet. Což je opravdu skvělé, suprové!!! Ale být úplně všichni pohromadě, to fakt nemá chybu. Program si připravil rod Sov. Každá Sova měla pro nás jednu hru. Pomůckami nám byly šišky, papkoule, šátky, tenisáky... A fakt jsme si to užili. Čas byl i na hodnocení dnů uplynulých a vzhledem k tomu, že jsme se společně "toulali" jen v září a pak až od posledního týdne v květnu, bylo to docela rychlé. Šami, Mikeš, Myška, Flin a Sirka dokončili plnění "Pěšího turisty" a dostali odborku. A pak už jsme si hlavně povídali o on-line činnosti, kterou Katóba vyhlásila 18. února a ukončena byla 30. dubna. Jednalo se o tzv. Výzvy. To přerušení činnosti fakt trvalo už dlouho – nevídat se, nevědět o sobě, smutnění ... A pak přišel ten nápad: VÝZVY. Spojili jsme se s rodiči e-mailem, s prosbou o spolupráci při zaregistrování dětí do onoho on-line činění. Každý týden pak účastníkům přišla nová výzva a střídaly se výzvy tvořivé i pohybové. Bylo to moc príma. Mohli jsme si přitom popovídat, vzájemně se ohodnotit, byla u toho i legrace a někteří podali opravdu suprové výkony. U uzlování jsme mohli oprášit své výkony a některé časy byly dost dobré (hlavní bylo samozřejmě najít tu svou uzlovačku, která tak dlouho někde odpočívala, nebyl nablízku kamarád, který by mi ji půjčil). Kdo nějaký uzlík zapomněl, mohl si vzpomnět díky dost dobrému videu, který nám tam Katóba přiložila. Další výzva – Fotovačka - měla za úkol objevit místo podle fotografie našeho náčelníka Bigoňka a jako důkaz se tam vyfotit (a lovci kešek ještě měli možnost odlovu pokladu). Místo nalezla většina. U výzvy "Jaro" se sešlo 67! fotografií a zapojilo se nejvíce bojovníků. A jedna kytka byla hezčí než druhá. Jaro jsme tedy zmapovali opravdu důkladně. A také foto 500 let starého stromu od Mikeše z výpravy do Jeseníků! Docela bomba. Fotky kašen, pítek a fontán byly rekordní - 107 fotografií a spousta objevených míst v našem městě, o kterých jsme ani netušili, že tu jsou. A byly tu další - vzkaz morseovkou na okně naší klubovny, výpravy za Římany, hádání písniček z obrázků či modelů, které účastníci sami vytvořili (a byly úžasné), pátrání po turistických značkách (Gerk a Zik hned 15 kousků), příběh na písmenka abecedy nebo "Vzpomínky" (Paha, Koumák a Cipísek vyrazili až do Hraničních Petrovic - vzpomínka na první Koumákův tábor, kdy byl ještě prťavý). Skvělý nápad Kecky, Mikeše, Hasoně a Borůvky, kteří spolu pátrali po kašnách, ale orouškovaní někdy nebyli na fotkách poznat. A tak si pořídili zhmotnění svých přezdívek - Mikeš obrázek kocoura Mikeše, Kecka kecku, Borůvka mísu s borůvkami a Hasoň hasičskou helmu, no není to skvělé? Měli jsme ze všech účastníků této hry upřímnou radost. Takhle aspoň na dálku jsme mohli být SPOLU. Nu, nebyl by to Slavonín, aby nám výpravu předčasně neukončilo počasí - naráz se setmělo, začalo to burácet a spustil se déšť. Naštěstí se už stejně blížil konec výpravy a tak jsme se jen přesunuli k cihelně, pod stříšku, zahráli BUM, ještě chvíli pobrebentili a vyrazili domů. Teď už jen doufáme, že letos to nebyla poslední výprava a že to létem opravdu rozjedeme naplno. Tak snad se nám to splní. Oliška
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?