Duha Klub Dlažka v Ostravě
Napsala Duha Klub Dlažka dne 16.dubna 2019
V pátek 1. února jsme se s 39 účastníky vydali směr Ostrava. Nejdříve jsme se sešli s první polovinou účastníků v Olomouci, odkud jsme se vlakem dopravili do Přerova, kde už nás čekal zbytek skupiny. Naše první zastávka byl Landek park. Zde jsme se dozvěděli spoustu informací o tom, jak to vypadalo v dolech a jak horníci pracovali. Někteří účastníci si také mohli projít trénovací plochu záchranářů.
Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.
Po návalu informací a lehce promrzlí jsme zamířili na vynikající oběd, který byl v areálu Velkého světa techniky, což byla naše druhá zastávka. Zde jsme se dozvěděli od všeho něco. Čas se nám krátil a nám zbývala poslední zastávka, a to byl dlouho očekávaný Jump park, na který se všichni těšili nejvíce. I když se to nezdálo, tak 2 hodiny utekly opravdu rychle a my museli zamířit zpátky směr Přerov.
Byl to velice povedený výlet a doufám, že jste si to všichni užili stejně jako já.
Škrabka
Ráno v 8:30 jsme vyrazili z Přerova. Do Ostravy jsme dojeli asi v 10 hodin. Naše první zastávka byla Landek Park neboli důl na těžbu uhlí. Byla tam zima jak v mrazáku. Ale i přesto to byla zajímavá prohlídka. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací ohledně dolů, těžení uhlí, metanu atd. Opravdu zajímavé. Doporučuji navštívit.
Jakmile jsme dojeli do U6, pořádně jsme se najedli. Poté jsme šli do 3D kina na dokument ohledně oceánů a životě v nich. Dále jsme měli 1,5 hodiny na rozchod. Taky doporučuji navštívit. Můžete si zde vyzkoušet spoustu různých atrakcí a dozvědět se zajímavé informace ohledně přírody, lidského těla a spoustu dalšího.
Poslední zastávkou byl Jump park. V 15:50 jsme dojeli do ENHA Freestyle. Vyzkoušeli jsme si trampolíny i nějaký ten parkour. Byl to skvěle užitý den.
Lenka Gabrielová
Ostrava v trojúhelníku
Dne 1. 2. se v Ostravě odehrávala trilogie výletů.
V úvodním díle již ráno jsme si to namířili pod povrch zemský, kde jsme objevovali tajemství ostřílených horníků. Zjistili jsme, jak se horníci v dolech vyprazdňovali, jak mnohdy relaxovali v chladných chodbách, když na zemi bylo léto, a pochopitelně jsme i zjistili jejich hlavní úděl práce.
Druhý díl jsme začali lahodným obědem, který jste mohli jíst i pohledem, a následně se vydali zjistit, jestli se Země otáčí kolem Slunce, nebo se Slunce otáčí kolem Země. Spousta interaktivních expozic podaná hravou formou se lehce nesla do naší paměti, a tak bych mohl říct, že jsem opět o něco chytřejší. Nejpříjemnější vzpomínky mám na 3D kino, jež se ladným krokem procházelo přes podmořský svět. Miluju mořský život, takže jsem jako přikovaný mnohdy nestíhal myslet na zavírání pusy, abych ji neměl stále otevřenou úžasem.
Závěrečný díl bych věnoval obléhání místního trampolínového střediska. Jako blešky na psím kožichu jste mohli vidět roj skákajících dětí, jež z ničeho nic nabraly takové množství energie, jako by si ji všechnu šetřily právě pro tento den. Byli jsme rozděleni na dvě skupinky, protože, co si budeme nalhávat, tolik malých blešek snad uhlídat ani nejde. Jedna skupinka začala správným hopsáním na psím hřbetě - jak nejlépe se na něm rochnit a přitom si nic neudělat. Druhá skupinka se naopak učila, jak nejlépe cestovat napříč spoustou psích srstí - hromada překážek, skoků a nečekaných problémů, kterých bylo habaděj, k tomu nám sloužilo oddělení parkour, které se pro tuto zdatnost nejlépe hodilo. Pod rukou zkušených a vystudovaných mladých blešáků jsme se všemu naučili a mohli se tak vydat zpátky do svých teplých domečků.
Tomáš Němeček, poetický ničema
Píše se 1. února a ve Zlíně je krásný nový den. Všichni mají prázdniny a spí si v postýlkách, ale je tu jeden domeček, ve kterém už to šramotí v 5:30. Bydlí tam totiž Dlažkaři, co zas pádí na nějakou akci. Problém je, že Dlažkař č. 1 ani Dlažkař č. 2 nemají auto (č. 2 nemá dokonce ani řidičák), a tak se musí táhnout do Přerova vlakem. Beru do jedné ruky kafe a do druhého mého (už ne tak) malého svěřence (č. 2) a jen co řeknete švec (tak dvě hoďky) a jsme v Přerově. Tam už na nás čeká autobus a plno dětiček. Hned se mi zvedá nálada a původní otrávení z ranního vstávání opadá. První zastávka je Landek Park. Prohlídneme si důl, a jak takoví horníci chodili třeba na záchod (...nechodili). Největší úspěch sklidila tréninková prolézačka pro záchranáře (fakt překvápko). Pak už se pakujeme a vyrážíme (konečně) na oběd, jídlo je, jak všichni víme, základ dne (ať žije řízek). Po obědě vypouštíme děti do prostorů světa techniky a doufáme, že tam nic nevyhodí do povětří. Poslední zastávka je v Jump parku. Úplně nečekaně sklidila největší úspěch z celého dne. Jakožto obětavý vedoucí jsem si to šla samozřejmě zkusit s nimi, protože mi bylo řečeno, že mě naučí backo (lákavá nabídka, ne?). Znovu a znovu mě ty naše dětičky překvapují. Jak jsou všichni moc šikovní a co všechno umí. Prostě nádhera. Při odjezdu jsme v autobuse udělali menší anketu, ze které vzešl,o že nejlepší byl řízek, ten divný pán ve světě techniky a Jump park, jo a že máme vzkázat do Ostravy, ať v tom dole trochu zatopí, díky.
Mám vás ráda a už se na vás těším příště (takže všichni povinně víkendovka)!
Vaše kudrnatá vedoucí Kája
Jelikož všichni milujeme výlety, akce a zábavu, vydali jsme se o pololetních prázdninách do Ostravy – užívat si volno, a zároveň se něčemu novému přiučit a něco poznat. Naší první zastávkou byl Landek Park, tedy hornické muzeum. Podívali jsme se do dolů, kde byla spousta strojů a mechanismů, které nám byly představeny, také jsme si od průvodců vyslechli zajímavý výklad k práci horníků na Ostravsku a poznali jsme pravou důlní tmu. Poté jsme se podívali také do muzea záchranářství, kde bylo možné si prohlédnout spoustu záchranářského náčiní. Další zastávkou byl Velký svět techniky, kde nás stejně jako v předchozí Vidě a IQLandii čekala spousta technických mechanismů, interaktivních tabulí a her, spousta informací o zdraví nebo také společnosti světa a zároveň pokusů, kterými jsme byli uchváceni asi nejvíc. Všude spousta elektřiny, magnetů, koleček a jiných… No, vyřádili jsme se. Třetí a poslední zastávkou našeho zájezdu byl Jump Park, kam se většina z nás těšila asi ze všeho nejvíc. Na starost si nás vzali trenéři parkouru a učili nás jednak správně se odrážet a dopadat na trampolínách a druhak i nějaké malé triky. Jako klokani jsme skákali sem a tam, salta a hvězdy i různé kotrmelce asi hodinu a půl, než jsme se museli vydat na cestu zpět domů. Já sama jsem ze zájezdu nadšená a myslím, že ostatní taktéž. Odvezli jsme si nějaké nové znalosti, spoustu zážitků a taky i pár odřenin z Jump Parku. Ale rozhodně to stálo za to!
Agáta Kučerová
Pololetní prázdniny v Ostravě
Jsou pololetní prázdniny, 1. únor 2019. Včera jsem svým deváťákům rozdala jejich předposlední vysvědčení na základní škole. Dnes bych se měla válet, odpočívat, užívat si volného dne, nic nedělat… Ale opět mi to nevyjde. Zorganizovala jsem totiž další zájezd pro děti – dlouho slibovaný výlet do Ostravy.
V Přerově se v pátek ráno sešlo 37 účastníků, někteří přijeli se Škrabkou z Olomouce, jiní už čekali u Parníku v Přerově. V 8.15 se kolem nás rojila spousta nadšenců, kteří už se nemohli dočkat, až vyrazíme. V autobusu se cestou do Ostravy povídalo, seznamovalo, fotilo, každý si našel někoho, s kým si měl co říct. Cesta rychle ubíhala, takže krátce před 10. hodinou jsme byli na místě.
Jako první nás čekala exkurze do Landek parku, kde nás čekaly další dvě účastnice zájezdu a oba naši průvodci. Rozdělili jsme se do dvou skupin, nasadili si na hlavy helmy a výtahem jsme sjeli pod zem. Procházeli jsme podzemím, viděli místa, kde se opravdu těžilo uhlí, vyslechli si spoustu zajímavých informací ze života horníků, mohli si sáhnout na některé důlní stroje a hlavně – zažili jsme si opravdovou tmu, když náš pan průvodce zhasl a nebylo vidět vůbec nic! Po hodinové exkurzi nás čekala ještě expozice Báňského záchranářství. Pan průvodce byl velmi vtipný a sdílný, vyprávěl nám o tom, jak se zachraňují horníci z dolu, jak jsou varováni před nebezpečím, zhlédli jsme film se skutečnými záběry záchranných akcí… Nejvíce ovšem všechny zaujala tréninková plocha pro záchranáře, kterou děti prolézaly tam a zpět a moc se tím bavily. Rychle jsme ještě koukli do další místnosti se spoustou věcí, které potřebují záchranáři ke své práci, a byl čas vydat se k další zastávce naší výpravy. Tou byl Velký svět techniky.
Ve Velkém světě techniky nás nejdříve čekal oběd – všichni ocenili smažený kuřecí řízek s bramborovou kaší a zelným salátkem. Poté jsme se usadili ve 3D kině a koukli na film Oceány. Po kině byl rozchod, během kterého jsme si prohlédli celý svět techniky, vyzkoušeli všechny interaktivní exponáty, vyrobili si lžičku, projeli se výtahem, nafotili spoustu fotek, odpočinuli si a načerpali sílu na poslední část našeho programu, kterou byla ENHA Freestyle.
Do trampolínového ráje jsme dojeli těsně před 16. hodinou. Všechny děti se převlékly do sportovního, rozdělily se do dvou skupin a vyzvedly si své trenéry. Jedna skupina se pod vedením trenéra učila správně skákat na trampolínách, druhou vzal trenér na parkourové hřiště, kde se děti učily parkourové skoky a triky. Po 45 minutách se pak obě skupiny vyměnily. Sledovala jsem z balkonu všechny děti, které s nadšením a úsměvem na tváři zkoušely různé styly skákání. Bylo vidět, že si zábavu, na kterou se všichni nejvíc těšili, opravdu užívají. Když jsem je po hodině a půl potřebovala stáhnout z trampolín, byl to opravdu oříšek. Nikomu se nechtělo. Všichni prosili, abychom ještě zůstali, ale nešlo to. Aspoň jsem tedy slíbila, že to někdy zopakujeme. A pak už byl jen čas na návrat domů.
V autobusu jsme rozdali nějaké dárečky z Dlažky, popřáli Míšovi k jeho narozeninám, zazpívali mu a vydali se domů. Cesta byla klidná a rychle ubíhala. Do Přerova jsme dorazili po 19. hodině, část dětí se pak vydala ještě vlakem do Olomouce.
Myslím, že se nám výlet do Ostravy povedl, všichni jsme si ho opravdu užili a slíbili se, že zase na nějaký zájezd ještě letos pojedeme… Kam? Nechte se překvapit!!!
Moc bych chtěla poděkovat Škrabce a Káje za pomoc. A také všem účastníkům, díky kterým vím, že zorganizovat tento zájezd mělo opravdu smysl.
Petra Novotná
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?