První zprávy ze Země vycházejícího slunce
Napsala Duha klub Dlažka dne 18.srpna 2015
V pátek v podvečer se do Země vycházejícího Slunce sjeli bojovníci ze všech koutů světa, aby této říši pomohli znovu získat její zašlou slávu. V dávných časech totiž na tomto území probíhaly lité boje mezi obyvateli, při kterých bylo zničeno mnoho měst a všechna úrodná pole lehla popelem…
Země vycházejícího Slunce je velmi rozlehlá, a proto bylo nutné rozdělit roztroušené bojovníky do třech klanů, které se nazývají Vodní tygři, Žlutí dragouni a Skunčí hlavy. Těmto klanům vládne mocný správce země Daichi, jenž se zavázal, že pro svou zemi nalezne nového vládce. Ke každému klanu přidělil 2 zkušené rádce, kteří předávají své zkušenosti, zaniklé tradice a hodnoty bojovníkům.
Sobotní ráno a dopoledne se neslo ve znamení seznamování v jednotlivých klanech, které spolu budou v následných dnech spolupracovat na obnově zdevastované země. S pomocí rádců si bojovníci vymysleli názvy svých klanů a vytvořili pokřiky a mohli se tak pustit do nácviku bojových umění. Všichni si vedly velmi statečně a za své výkony získali cenný materiál pro stavbu svých měst. Aby se naučili stavět velkolepé chrámy, které dříve byly pýchou Země vycházejícího Slunce, navštívili bojovníci tato posvátna místa, kde uctili čtyři mocné živly.
Jsme sice ještě na začátku, ale už po prvních dnech jsme získali naději, že Země vycházejícího Slunce bude opět slavná a mocná jako dřív.
V Zemi vycházejícícho slunce se blýská na lepší časy
Není čas ztrácet čas. V Zemi vycházejícího slunce se pořád něco děje a chystají se velké změny. Už brzy se rozhodne, který z klanů bude celé této říši na dálném východě vládnout. Proto bojovníci začali trénovat různé dovednosti, které by se jim mohli hodit v honu za obsazením co největšího území. Aby okouzlili sličné japonské slečny a pány, naučili se někteří z nových obyvatel plést různé náramky a vytvářet barevné ozdoby. Mezitím proběhl také první trénink bojového umění, při kterém létali nohy i ruce vzduchem. A do třetice, aby si všichni přišli na své, vznikla i skupinka, která v Zemi vycházejícího slunce šířila radost tancem.
To, že se Země vycházejícího slunce pomalu zotavuje, se projevuje různě. Naposledy například tím, že se do ní po letech vrátili divocí koně, které si obyvatelé této krásné říše ochočili, aby na nich mohli projet tryskem dostihovou dráhu. Každý klan se snažil ze všech sil a podle výsledků jim pak mocný správce Daichi přidělil nové území, o které musí klany pečovat. S novým územím ale přišly i drobné trable s přemnoženými divokými zvířaty hned za jeho hranicí. Stateční osadníci nicméně ani na chvíli nezaváhali a rozběhli se do lesa tato zvířata pronásledovat. A byli velice úspěšní. Ne jen, že mnohé uhnali tak, že se již nevrátí, ale posbírali i spoustu upadlých jestřábích per nebo tygřích ocasů, které zpeněžili. Odměnu pak ihned investovali do nákupu materiálu na nové obranné pagody, které stojí od neděle na hranicích a střeží naši říši.
Země vycházejícího slunce je tedy na nějakou chvíli v bezpečí před nepřátelskou zvěří i jinými nájezdníky a klany se tak opět mohou pustit do soupeření mezi sebou. A opět se na to nejprve členové všech klanů poctivě připravují u učení různých pro ně nových dovedností, jako je chození po laně, klidná, ale náročná jóga a také lukostřelba. A klany se pouštějí dokonce i do kouzlení. Vydali se totiž prozkoumat místní prales, ve kterém byla v dávných dobách skrytá škola kouzel, z nich některá stále toto místo silně ovlivňují. A dokonce zde naši bojovníci nalezli i dva poslední mágy, kteří už ale byli stářím celí pomatení a v učení kouzel byli klanům spíš na obtíž.
Úterek byl dnem ve znamení průzkumu nového území, kdy se bojovníci vydali na několik hodin do neznámých končin Země vycházejícího slunce, aby našli nejvyšší bod, ze kterého by se mohli po celé své zemi porozhlédnout. Cesta vedla přes pole, louky i lesy až k cíli, tedy k rozhledně na Maruš-ce nedaleko provincie Tro-ják. Bohové deště se nad námi slitovali a dopřáli nám čas se vrátit zpět bez jediné kapičky.
Obyvatelé Země vycházejícího slunce už ovládají rozlehlé území, které je třeba střežit. Doslechl se to i mistr Tříska, nejobávanější a zároveň nejúspěšnější trenér bojových umění a přispěchal dětem na pomoc i se svými ninja želvami, které společně cvičili. Želvičky slíbily, že až se bojovníci dostanou do úzkých, určitě jim přispěchají na pomoc.
Slunce nad touto zemí vyjde ještě třikrát, než bude jasný, kdo z klanů je nejmocnější. Do té doby všichni bojovníci neúnavně pracují na ) a zabírají územíJsvých japonských dovednostech (včetně stolování louku po louce, městečko po městečku a klášter po klášteru.
Zemi vycházejícího slunce vládne klan Skunčí hlavy
Ano je to tak! Už známe nejmocnější klan, který bude dále vládnout Zemi vycházejícího slunce. Této čestné role se v následujících tísíciletích zhostí klan Skunčí hlavy, který dokázal ovládnout největší území a zároveň na něm nejlépe hospodařit. Za co ale tak velké území jeho členové získali? I v posledních dnech bojovali jako lvi v různých soutěžích, které měly prověřit jejich schopnosti týmové spolupráce, výdrž i odvahu. O těchto zkouškách a úkolech si můžete přečíst následující řádky.
Ve středu ráno na bojovníky čekala zkouška snad ze všech nejtěžší. Probudili se totiž do úplné slepoty, protože úterní pohled z vršku rozhledny všechny tak ozářil, až skoro ztratili zrak. Zbývala poslední naděje, a to projít antiradiační sprchou, která se ale nacházela na nejnebezpečnějším území v celé Zemi vycházejícího slunce. Místní farmáři totiž omylem vypěstovali rostlinu zvanou trifid, která se jim ovšem ošklivě vymkla z rukou. Začala se sama pohybovat i myslet a napadat všechno v okolí a jedinou obranou proti této rostlině bylo se na ni nedívat a lehnout si okamžitě na zem, ať už jste se nacházeli v tom nejčernějším bahně nebo pálivých kopřivách. Cesta ke znovuzískání zraku byla pro mnohé úkolem, při kterém překonali sami sebe, avšak nakonec jej zvládli všichni bojovníci, a tak mohli znovu spatřit Slunce. To snad za odměnu začalo svítit a vydávat teplo mnohem více než v předchozích dnech. Bojovníci jsou už velmi šikovní v různých bojích a umí překonávat fyzické překážky, a tak středeční den pokračoval v jiném duchu. Klany se zaměřili na zisk surovin a jenů pro svá vystavěná města. Každý člen klanů dostal od správce Daichiho 1000 jenů jako půjčku do začátku. S tímto obnosem pak nakládali jak nejlépe mohli. Někteří zcela poctivě nakupovali a prodávali suroviny, proti kterým celní správa Země vycházejícího slunce nic nenamítala, jiní zabrousili i na černý trh s podpultovým zbožím. V konečném výsledku všichni skončili v zisku a nikdo svých 1000 jenů nepromrhal, což Daichiho potěšilo a přidělil klanům další území. A k tomu jako odměnu i večerní slavnost, u které hořel velký oheň a oheň dokonce plivali i místní obyvatelé, kteří toto umění ovládají naprosto skvostně! Po ohňové slavnosti byla pro děti připravena další zkouška, která spočívala v prokázání jejich odvahy. Strávili totiž noc mimo své pagody přímo uprostřed lesa. Jestli si ale Daichi myslel, že to někdo nezvládl, byl naštěstí na omylu. Obyvatelům Země vycházejícího slunce se pod širým nebem spalo tak dobře, že ani sluneční paprsky je nedokázaly probudit, a tak se tohoto úkolu až o půl deváté zhostili rádci klanů.
Po tak vydatném spánku měli klany mnoho energie, kterou záhy věnovaly vymýšlení divadelního představení, kterým by večer potěšili Daichiho, aby jim přidělil další území. Daichi určitě netušil, kolik mladých hereckých talentů se mezi novými obyvateli Země vycházejícího Slunce skrývá, a tak byl jistě mile překvapen. Kromě nácviku divadla ještě bojovníci ve čtvrtek zvládli odrazit útok banditů, kteří používali velmi rafinované zbraně. Ale naše klany se jen tak snadno nedaly! Dokonce okoukaly i způsob používání těchto mocných zbraní a obrátili je proti nepřátelům ve velkém boji, v němž zvítězily!
Páteční den, kdy již bylo prakticky rozhodnuto o klanu, který povede Zemi vycházejícího slunce, dostali klany prostor pro to, aby strávili několik hodin se svými rádci a ještě více se stmelily, aby už v budoucnu nedocházelo k žádným potyčkám.
Jako poděkování starousedlíků v Zemi vycházejícího slunce vyhlásil Daichi po několika staletích možnost podívat se do kouzelné skříně, která vydává své poklady a různé splněné úkoly. A protože noví obyvatelé jsou opravdu moc šikovní, ve skříni už toho moc nezbylo a bude otevřena znovu až za několik stovek let. A na úplný závěr ještě jedna záhada! Dosud jsme vám mnoho neprozradili o okolních říších, ale teď je na to správná doba. V okolních lesích jsme totiž zahlédli cizince, který bezpochyby pochází z Dračí říše a je velmi nebezpečný. Proto Daichi a jeho rádci chystají ve druhém zářiovém víkendu (11. – 13. 9. 2015) velkou průzkumnou výpravu, na které velmi rádi uvítají všechny obyvatele Země vycházejícího slunce!
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?