Jak Duha AZ pěla píseň dohola u Duhy Miřetín
Napsala Kateřina Pokorná, Duha Alternativní zóna dne 20.května 2015
Pozn.: Části psané kurzívou odkazují na scény z filmu Pějme píseň dohola, který se natáčel na táborové základně v Miřetíně
Víkend 15.–17. 5. měla většina vedoucích z DUHY AZ zarezervovaný pro výjimečnou událost. Zlesi (Radek Zlesák) domluvil s Ježkem (Radanem Kukalem) návštěvu táborové základy nedaleko Miřetína a tuto příjemnou událost jsme měli spojit s celovíkendovým povídáním o naší budoucnosti, s poznáním sebe samých, s plánováním tábora a víkendových akcí atd.
V Miřetíně nás přivítal Randan (Ježek) slovy: „Jinak já jsem Radan a spravuju to tady“. Prošli jsme si celou táborovou základnu a žasli nad tím, že vše vypadá opravdu, jako ve filmu Pějme píseň dohola, který se stal naším kultovním snímkem a pouštíme si jej každý rok před naším táborem. Obdivuji práci Duhy Miřetín. Bylo vidět, že pracovní víkendy stály za to. Ještě je hodně práce čeká, ale jsem si jistá, že to pro ně bude hračka. Tento víkend například zdili komín. Všichni pracovali, jen Radan se slovy „To je bytelnej nápad s těma drakama“ zmizel u sebe v kanceláři a do konce výpravy jsme ho už neviděli.
Po zabydlení jsme se pustili do výborné večeře, kterou pro nás připravila Jaruška. Jelikož „studené a osahané čevabčiči nejíme“, usmažila nám rybu. S plnými bříšky jsme se přemístili do klubovny, abychom si zahráli hru „HU“. Nakonec jsme ale místo ní raději přemýšleli o budoucnosti naší dužiny a povídali si o tom. Následovalo kino aneb promítání projektorem na Mirkovo jistě neposkvrněné prostěradlo. A na co jsme se dívali? Zkuste hádat. „Pějme píseň dohola“ byla jasná volba. Je nádherné sledovat film v místě natáčení. Spali jsme ve stejných chatičkách, jako spaly děti z tohoto filmu, jedli jsme ve stejných prostorech jako ony, bylo to zvláštně vzrušující.
Ranní rozcvičku s Bobem jsme zaspali a došli na snídani až o půl 9. Svítilo sluníčko, a proto jsme další část programu přemístili na trávu před chatkami a nahřívali jsme se. Opalovačka jako blázen, škoda jen, že nepřišel Bob s opalovacím krémem, večer jsme totiž, všichni jako rajčátka, pěkně skuhrali. Seznámili jsme všechny s tím, jak probíhají schůzky, NUPEX, o čem bude tábůrek a tábor. Proškolení budoucí hlavní vedoucí tábora nás seznámili s největšími změnami ohledně této problematiky a naplánovali jsme víkendové aktivity až do konce školního roku.
Oběd byl naprosto luxusní. Polévka vývar a svíčková s knedlíky, domácí šlehačkou a brusinkami. Salát se k tomu nehodí, takže jsme ho ani nemohli všechen dát Pokymu. Po obědě žádné lenošení, hned jsme se pustili do plánování tábora a opět jsme se nezodpovědně povalovali na sluníčku.
Nic se nesmí přehánět a vzhledem k tomu, že jsme hokejový národ a zrovna probíhalo MS v hokeji, bylo jasné, že si to nemůžeme nechat ujít. Smraďochy jsme nechali v táboře a ostatní fandové naskákali do aut a jelo se do hospody pořádně podpořit náš tým. Bohužel to nevyšlo a Česko prohrálo s Kanadou 2:0.
V táboře jsme měli ještě před večeří čas a nabuzení ze sledování sportu, jsme se rozhodli zkusit sport táborový, který vymyslel Pasťa. Myslím, že se to dětem bude líbit, protože vedoucí si to užili stoprocentně. Jaruška a její tým nás opět nezklamal. Úžasné boloňské špagety zasytily náš žaludek na jedničku.
V klubovně jsme zapálili v kamnech posvátný oheň a začali s další částí programu a to s vymýšlením nových aktivit, kterými bychom mohli oživit naši činnost. Tato část byla podle mého názoru velmi plodná. Vymysleli jsme toho spoustu a dokonce byla i srandaaaa. Pak už jsme toho měli ale všichni dost a začala volná zábava. Abych řekla upřímně, moc zrovna nemiluju tyhle večírky, protože já vlastně skoro vůbec nepiju, to jen abych netrhala partu tak jsem zůstala, radši bych si zaposilovala, ale to by si mysleli, že jsem blázen.
Ráno nás natěšený Zlesi vzbudil až v 9:00. Říkala jsem si, jestli už zprovoznil tu improvizovanou saunu, ale zase nic. Dopoledne nás čekalo nahlédnutí do Světa osobností. Rosi si pro nás připravil rozbor osobnosti. Nejdřív se mi do toho nechtělo, protože bych raději skládala na marodce vypraná prostěradla, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Test se skládal z 56 otázek a vyhodnocení jsme si vizuálně znázornili venku na hřišti. Bylo fajn, že v každé kategorii osobnosti, jsme měli nějakého zástupce. Naše dužina je opravdu osobnostně velmi rozmanitá a to je dobře.
Bez práce nejsou koláče, a tak jsme Radanovi ještě pomohli se sporákem, dřívím a úklidem klubovny. Zdá se, že neustále píši o jídle, ale ono to nejde nenapsat. Toto jsme teda určitě nečekali. Kynuté knedlíky se švestkami polité našlehaným tvarohem mi vyrazily dech. Tímto bych chtěla Jarušce a ostatním kuchaříkům MOC PODĚKOVAT za úžasnou stravu. Díky plným bříškům jsme měli i úsměvy na tváři a dobrou náladu.
Další dík patří Radanovi „Bizonovi“, který nám tento výlet umožnil a společně se Zlesim zorganizoval. Být na tábořišti Miřetín byl jistě sen několika z nás a jsem neskutečně vděčná, že jsme si tento sen mohli splnit. Děkujeme Radanovi a děkujeme Zlesimu (a Lucysh, protože bez ní by byl Zlesi ztracený).
-Kateřina „Margot Katysh“ Pokorná-
Odkaz na uváděný film: http://www.csfd.cz/film/9060-pejme-pisen-dohola/
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?