Ohlédnutí za akcemi Tuláků
Napsala Olga Palová, Duha Tuláci dne 13.ledna 2015
Mikulášský rej Cakov 5. -7. 12. 2014. Mikulášský, protože je to tradiční akce vždy kolem Mikuláše, rej proto, že je to víkend plný rejdění – her, soutěží a závodění a Cakov – podle místa našeho dovádění... a tak, věrni tradicím, vyrážíme i letos...
Sotva jsme se ubytovali, navštívila nás čertí babička s miminem čertíkem a tolik prosila, ať se ho ujmeme a uděláme z něj tak šikovného Tuláka jako jsme sami, že jsme se prostě nechali umluvit... A vzali jsme ho do výchovy. Ať se synek něčemu přiučí.
Napřed jsme Bertíkovi ukázali, jak jsme pohotoví, bystří a jak umíme mluvit tělem – proběhlo pantomimové pexeso - vyběheš ke stolu plném obrázků, vezmeš si kartičku a tělem vysvětlíš svému kolegovi „cože to na ní vlastně je“. Ten, když pochopí, kývne a vybíhá hledat. Najde-li správně, má družstvo bod. Naráz bojují všechny naše čtyři týmy a hra je časově omezená – kdo nejvíc...? Je to dost dobrá hra, dramatická i k pobavení (rozeznej v pantomimě třeba ježka od kaktusu nebo sluníčka. Pravda, baví se rozhodčí, děti to poněkud těžce prožívají).
Nu, a protože rádi tvoříme, ve zbytku večera jsme předvedli svou kreativitu a vyrobili jsme si vlastní čertíky. (To kdyby náhodou Bertík dezertoval). Samozřejmě večer přišel i Mikuláš s čertisky a andílky. Pěkně nás měl přečtené, na každého vytáhl nějaký hříšek. Ale protože jsme v jádru hodní a nezlobiví, jeho nadílku jsme přežili ve zdraví a čertiska odtáhla s prázdnou.
Sobotu jsme zahájili opáčkem na téma „Orientace v přírodě“ a ukazovali Bertíkovi i nováčkům svou šikovnost v práci s buzolou, mapou, jak zvládáme turistické značky nebo jak ovládáme azimuty. Čubrněli všichni.
Venku to sice nevypadalo na zrovna pěkné počasí, ale nás to nezlomilo a vyrazili jsme do blátivého terénu. A protože většinu „tuláckého života“ prožíváme v přírodě, nechyběly ani soutěže na toto téma. Nejprve jsme si ve hře „Ovce a vlci“ vyzkoušeli týmovou spolupráci při útoku i obraně a zopákli pojmy „hejno, stádo, hnízdění v koloniích a také třeba varovné pískání muflona při ohrožení stáda...“. Poté jsme se pustili do výroby mapy areálu Cakova a následně jsme si vyzkoušeli jak každá, i sebemenší, nepřesnost „bolí“, když jsme mapu potřebovali následně používat... Prověřili jsme si opět naši týmovou spolupráci, když jsme nejprve společně přemýšleli, kteréže to zvíře beká, troubí nebo klektá a všichni jsme vyhořeli na „skolení“ lišky. Pak jsme se rozdělili a každý z nás sbíral body pro svůj tým v dalších znalostech (třeba jsme poznávali siluety ptáků). Odpoledne si pro nás Kola připravila v lese hru Safari. Ta mnohé z nás úplně fyzicky odrovnala, ale bojovali jsme jako draci. Hned na ni navázalo Bigoňkovo „Peklo“, což byla další bojovka a běhání - až se z nás, i z lesa, kouřilo. (Hra je známá jako „Pašerácká“, kdy přenášíte terénem suroviny různé hodnoty a strážci Vás přitom pronásledují. My to vzali přes čerty – řetěz, oháňky, vidle, pytel na zlobidla...).
Pobyt v lese jsme završili azimuťákem – už skoro za tmy. Zvládli jsme všichni na výbornou a hlavně – našli jsme čertovský poklad, který pro nás schovala babka čertice. Nu, těch čokoládových dukátů mohlo být trochu víc, když už jsme se jí tak dobře starali o Bertíka. V klubovně nás čekalo další dovádění. Nejprve to byla hra Katóby „Kouzla“ a pak zase Oliščina prověrka naší týmové spolupráce. Každý v týmu si sám zvolil disciplínu, do které půjde. netušili jsme, že jde o recesohry a tak bylo rozhodování dost těžké. Bojovali jsme v „Pejskoběhu“ (k metě po čtyřech), hodu oštěpem (špejlí), v „Táckové motandě“ (táckem do dálky), v palbě na plechovky atd. Asi největší nervy nám připravila disciplína Třaskavina (nafukování balónku až do prasknutí) nebo Slizoňka (lovení ještěrek ze slizu). Dalším bojem byly „Pohádky“ - poznávání pohádek z úryvků. Zde bodoval Bigoněk s Pájou, a pak prý jenom děti koukají na pohádky, tihle dva musí u telky ležet denně... Následovalo noční poznávání souhvězdí sestavených ze svíček, což ve tmě na hřišti vypadalo kouzelně nebo „Svíčková kimovka“.. Nu, a než jsme se uložili po tomto náročném dnu do postýlek, předvedli nám staří mazáci historické gumypušky, které jsme si také mohli vyzkoušet. Ty měly před skoro třiceti lety všechny děti z našeho oddílu vyřezané ze dřeva a střilelo se zavařovacími gumami. Z těch dob se už dochovaly jen 4 historické kousky a zavařovačky jen tak neseženete ...Hrdinou večera se tak stalo lepidlo, které se každý z nás strašně moc snažil zasáhnout, aby se vyrovnal umu Bigoňka.
Neděle byla ve znamení uzlování, Plnění a Kmenového sněmu. Tentokrát byl opravdu slavnostní, protože Zik a Kupa skládali slib. Vyhodnotili jsme cancáky – nejlepší tentokrát měla Peta, Brouček a Kitty, druhý byl Romes a třetí Kola. Oddílovou uzlařskou regatu vyhrál Tarzan s časem 0:25:01 a přišel se také rozloučit čertík Bertík, který se s námi podělil o své pekelné poklady a popřál vítězným Hříšníkům (2. místo Jiskřivci 3. místo Roháči a 4. místo Kulhavci
Zhodnotili jsme všechny zážitky uplynulých měsíců a domluvili se na dalším směřování „tuláckých cest“. A pak už nepříjemné balení a úklid. Uteklo to děsně rychle. Asi proto, že to byla opravdu skvělá výprava a v závěrečném hodnocení jí byl každým z nás přidělen plný počet bodů. (Pět bodů udělil dokonce i Čokan, který při každém hodnocení hry dává zásadně od 1 do 3 maximálně!
Sbaleno a domů, byla to super akce.
Oliška
NA KOPEČKU U STROMEČKU... .jpg "tulg (1).jpg - velky")
... jsme se sešli v sobotu 20. ve velké tulácké síle – po dlouhé době skoro všichni a bylo to moc príma... Dokonce za námi přijelo ke stromečku i tulácké miminko (malý Jeník-Kubíček Spurný) naší Áji a Lindy.
Měli jsme velkou radost, že se náš starý stromek krásně rozrostl a hned jsme ho také patřičně ozdobili spoustou dobrot pro zvířátka. Společně jsme vyhodnotili naše uplynulé tulácké cesty, u svíček a prskavek jsme si popřáli krásné Vánoce, zavzpomínali na ty, co tu s námi nemohou být, popřáli jsme si všechno nej, nej, nej do nového roku, zapěli koledy a pak už se nadělovalo. Dárečků byla spousta a radosti ještě víc... Prostě krásné oddílové Vánoce. Co na tom, že opravdový Štědrý den je až za čtyři dny. Celou tu skvělou akci jsme ukončili v pěkné cukrárně hned vedle kostela Navštívení Panny Marie, odkud je nádherný výhled na celou Olomouc a její okolí. A dnes, asi kvůli nám, bylo jasno a vidět bylo celé naše město.
Tak ať se nám v tom roce dvatisícepatnáctém daří aspoň tak dobře jako letos...
.jpg "tulg (2).jpg - velky")
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?