TULÁci nakrojili třicítku...
Napsala Olga "Oliška" Palová, Duha Tuláci dne 5.listopadu 2014
Je to téměř neuvěřitelné, ale je to tak! V září tohoto roku jsme opravdu oslavili dvacáté deváté narozeniny – skromně, v tělocvičně a pouze s tradičním narozeninovým dortem. Na sentimentální rozjímání nějak není čas, to si necháme až na tu třicítku. Zatím to vypadá, že se jí dočkáme. Opět přišli nováčci, ale na druhé straně zase to naše „toulání“ dost lidí vzdalo, takže stavy jsou zhruba stejné. Z těch, co pamatují narození „tuláckého miminka“, zůstali už jen Bigoněk, Oliška, Luciper a Hak.
Oddílem za ta léta prošlo mnoho desítek dětí a občas přicházejí už i potomci bývalých nebo současných členů. (Ale také odcházejí). V tuto chvíli to jsou tři – Katóba, coby už Bigoňkův zástupce, Ferari ve funkci owačiry (instruktora) – dítko našeho bývalého zakládajícího člena Hrocha a Brouček, dcerka Luciperky...
Startem pro nový školní rok (a ukončením toho starého) je pro nás vždy tábor. Letos jsme se opět vrátili do Laškova. Našim nejstarším Kivákům se podařilo dát tábořiště zase do pořádku, včetně boudy, která nám po 19 letech poněkud zchátrala. A tak jsme zase mohli být indiánským kmenem Tébio a prožívat jeho nový příběh. Tábor se vydařil a zúčastnili se ho skoro všichni Kiváci (členové oddílu nad 15 let), z čehož jsme měli obrovskou radost a pro dny příští to vypadalo velice slibně. Také proto jsme uspořádali v závěru prázdnin 2. ročník turnaje dvojic pro ty nejstarší. A sklaplo nám – účast byla minimální. Do nového školního roku jsme tak vstupovali s velkými obavami. Je to prostě jak na houpačce.
Školní rok jsme zahájili již zmíněným narozeninovým dortem a netradičními sportovními disciplínami, které nám vybavení tělocvičny vůbec umožňovalo a opravdu jsme si to užili. Na konci září jsme se v rámci projektu Jít k Duhu vydali opravdu daleko, až do Prahy. Nepodařilo se nám sice uskutečnit výlov všech naplánovaných „pokladů“, ale ten duhový jsme objevili. Ubytovaní jsme byli dost daleko a jeden by nevěřil jak je ta naše Praha veliká. Museli bychom tu být aspoň týden, abychom splnili původní plán. Některé děti tady byly poprvé, takže nadšení bylo obrovské a hodně vzpomínáme. Další měsíc jsme se vydali za Duhovou keškou do Hostýnských vrchů. Tentokrát nám počasí přálo a byla to skvělá výprava. Využili jsem jí nejen k pátrání po dalších pokladech, ale také k praktickému prověření všech našich znalostí a dovedností týkajících se orientace v přírodě... První listopadový den jsme prožili městskou hrou v historickém centru našeho města, kde jsme pátrali po domovních znameních. Jeden by nevěřil, kolik jich tu máme. V týdnu se scházíme na rodových schůzkách – letos jako rod Sov a Soviček. Nu, a před námi je CVVZ v Brně, na kterou se chystají někteří z našich Kiváků, víkendovka s Mikulášem na Cakově, oddílové Vánoce a hned v lednu regionální uzlařská regata, na kterou už začínáme trénovat... a pak už k té blížící se třicítce bude hodně, hodně blízko...
Oliška
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?