Napsala Alice Šrámová, Duha klub Dlažka dne 27.února 2014
Díky ní jsem totiž za posledních pár měsíců dohnala svůj kulturně hudební deficit. Začalo to listopadovým Hudboslovením. Poctivě jsem šla na všechny koncerty: Radůzu, Jamese Harriese i Lenku Dusilovou. Každý večer byl jiný, bezvadný, nabitý osobitou muzikou. Lenka Dusilová mě překvapila svou nečekanou skromností a plachostí. Během jejího vystoupení jsem si říkala, že mikrofon by stačilo zapínat jen při mluveném projevu, při zpěvu byl naprosto zbytečný.
Radůza naopak vystoupila dobře si vědoma svých předností a její večer s doprovodnou kapelou byl nabitý silnými melodiemi i texty. A konečně James Harries, mě do té doby naprosto neznámý interpret, si uměl získat posluchače velmi rychle svým bezprostředním projevem, roztomilou češtinou a emotivními písněmi. Skvělý muzikant, u mne to vyhrál na celé čáře a z koncertu jsem odcházela hned se dvěma jeho cédéčky. V lednu nového roku jsem trochu neplánovaně absolvovala i koncert Pavla Dobeše. První půlka večera byla malinko rozpačitá, ale po přestávce jakoby vše nabralo druhý dech – interpret i publikum. Jedna za druhou zněly písničky na přání a vypadalo to, že se nikomu ani nechce jít domů. Poslední zážitek mám ze středy 12. února, kdy do Přerova už po několikáté přijel Jirka Černý z Prahy. Moc jsem ho chtěla vidět naživo, je to dost výrazná osobnost na české hudební scéně a svým vystoupením to jen potvrdil. On sám působí charizmaticky a ještě přijel s pořadem o další charizmatické osobě Karlu Krylovi, takže dojem byl dvojnásobný.
Milá Dlažko, díky za tuhle pestrou kulturní nabídku. Už teď se těším na další akce: na Hradišťan, na Tvůj ples a na dubnový nářez s “Té čtyřkou“ a ….. dosti slov, je čas zvednout se z gauče a vyrazit rychle za kulturou. Že nevíte kam? No přece do Dlažky!
Alice
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?