Napsala Marie Wolfová, Duha Tangram dne 19.prosince 2013
Student Střední školy pro nevidomé a slabozraké Zdeněk Priesler se zúčastnil mezinárodního projektu mládeže spolu s Duhou Tangram. Sám je také nevidomý a k orientaci mu pomáhá velmi dobře vycvičený pejsek, který s námi celý projekt absolvoval. O tomto projektu v Berlíně napsal Zdeněk článek a některé jeho dojmy si zde můžete přečíst.
Ve dnech 19. až 26. listopadu 2013 jsme se zúčastnili projektu mládeže v Berlíně. V tomto týdnů jsme zažili mnoho zajímavého, pokusím se jednotlivé dny ve zkratce představit. V úterý (19. listopadu) jsme společně odjeli ráno z Prahy linkovým autobusem do Berlína. Ve středu jsme se setkali s žáky zdejší Školy pro nevidomé a posnídali jsme s nimi. Poté jsme se společně dráhou dopravili do Postupimi, kde jsme navštívili archiv Německého rozhlasu pro bývalou NDR. Jednalo se o pracoviště, kde vykonávají praxi právě studenti zmíněné školy. Jejich práce spočívá ve vytváření evidence o jednotlivých nahrávkách. Poté jsme si se studenty zdejší školy prohlédli centrum Postupimi.
Ve čtvrtek jsme navštívily Německý spolkový sněm (Deutscher Bundestag), kde jsme si měli možnost prohlédnout budovu nejnavštěvovanějšího parlamentu na celém světě. Spolkový sněm je zvenku historickou stavbou, uvnitř je však plně moderní a zařízen k efektivní práci zdejších poslanců.
Z řad zaměstnanců se nám věnoval průvodce, který nás zaujal svým poutavým a fundovaným vyprávěním. Mile nás překvapilo, že se ve Spolkovém sněmu myslí na slepé a slabozraké návštěvníky. K dispozici nám byl jak haptický model parlamentní budovy, tak celé vládní čtvrti.
Po ohmatání modelů jsme se vydali dále do budovy Bundestagu. Cestou po chodbě nám pan průvodce ukazoval stěny, na kterých byly znatelné střely a nápisy sovětských vojáků. Ponechání takovýchto úseků poškozených zdí má navždy lidem připomínat, jak hrůzná je válka.
Nejzajímavější však pro všechny byla prohlídka plenárního sálu, zejména pro naše členy studentské samosprávy. Musíme přiznat, že němečtí poslanci mají o něco vkusnější jednací síň než náš Školní parlament.
Po návštěvě centra zákonodárné moci SRN jsme se vydali lodí na plavbu vládní čtvrtí, kde jsme viděli například budovu Spolkového kancléřství.
V tomto dni jsme navštívili též Muzeum Madam Tussou s voskovými figurínami.
V pátek jsme dopoledne absolvovali okružní jízdu a prohlídku městského okresu Steglitz – Zehlendorf. V tomto okrese jsou velmi zajímavá místa, například Spojenecké muzeum nebo tzv. most špionů, kde byla dříve hranice mezi západní a východní částí Německa a pracovníci tajných služeb si zde vyměňovali informace.
Odpoledne nás však čekalo setkání s paní radní pro mládež Crista-Markl-Vieto, která nás mile uvítala na zdejší radnici, kde jsme také poobědvali.
V sobotu jsme navštívili turecký trh v městské části Kreuzberg a dále jsme si prohlédli centrální část Berlína.
V neděli byl též volnější program. Dopoledne jsme uspořádali společnou procházku po okolí a účastnili se hry geocashing. Tato hra spočívá v nalézání tajných schránek pomocí souřadnic GPS. Odpoledne jsme se již ale vydali do centra a navštívili koncert klasické hudby v Berlínské filharmonii. Tento koncert byl pro nás úžasným zážitkem, zejména pak pro studenty, kteří mají hudební vzdělání. Ovšem i na hudební „antitalenty“ zapůsobila vynikající akustika, která je způsobena originálním architektonickým řešením budovy.
V pondělí jsme se pak opět vydali do Školy pro nevidomé, kde na nás již čekali pracovníci této školy a provedli nás Slepeckým muzeem, které je jediné svého druhu v celém Německu. Prohlédli jsme si zde pomůcky staré i moderní, které známe z našeho běžného života a usnadňují život jak nám, tak našim německým kolegům.
Poté jsme se vydali do cvičné kuchyně, kde se nevidomí učí vařit a vykonávat domácí práce (obdoba českých kurzů sebeobsluhy ve střediscích Tyfloservisu). Se zdejšími studenty jsme si pochutnali na štrůdlu, který sami upekli. Zde se poslanci našeho Školního parlamentu setkali se zástupci tamější studentské samosprávy. Porovnávali jsme to, jaké úkoly plní zástupci studentů na berlínské nebo pražské škole.
Pak však došlo již na smutnou část celého zájezdu – loučení.
Tento týden strávený v Německu byl pro nás velmi přínosný a jsme rádi, že jsme se jej mohli zúčastnit. Máme již přislíbeno, že v dubnu přijedou naši nově nabytí přátelé do Prahy. Na tuto návštěvu u nás se již velmi těšíme. Také jim ukážeme naši školu a opět spolu prožijeme společný suprový týden.
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?