Co chce člověk dělat, na to si vždycky čas najde, říká Katka Palová oceněná Duhovou štafetou
Napsala Jana ©oupalová dne 11.května 2012
Na 24. Velké Duze byla oceněna pětice dobrovolníků Duhy Duhovou štafetou. Katka Katóba Palová obdržela toto duhové ocenění za její nadšení dělat něco pro ostatní, nápady a energii, kterými inspiruje své okolí. Katka Palová je místopředsedkyní olomoucké dužiny Duha Tuláci, vysokoškolskou studentkou, členkou Správní rady Galénova nadačního fondu a hlavně zapálenou oddílovou veducí.
Ahoj Katóbo, v letošním roce jsi zase prvňáčkem - začala jsi studovat na vysoké škole, jak se cítíš? Jak se změnil tvůj styl života?
Ahoj Jani, to, že jsem nastoupila na vysokou školu, pro mě opravdu byla docela velká změna. Studuji psychologii a moc mě to baví.
Jsou tam strašně příjemní lidi–hodní a usměvaví, což přispívá k celkové pozitivní atmosféře :) Navíc mám teprve teď pocit, že mi ta škola něco dává. Krásně se to propojuje s tím, co dělám ve volném čase– s prací s dětmi. Se stíháním akcí nějaký zásadní problém nemám. Řídím se heslem, že na to, co člověk chce dělat, si čas vždycky udělá. Nevím, možná na to jednou budu mít jiný názor... ale teď to vnímám takhle. A co se plánů týče... určitě chci i v budoucnu pracovat s dětmi. Taky úspěšně dodělat školu a začít se živit tím, co studuji. Víc plánů momentálně nemám.
Na co se během roku těšíš?
Já se vždycky těším na to, co je zrovna tak nějak nejblíž–na oddílovou akci, na víkend s kamarády, na cestu do zahraničí... Takovým tím vrcholem všeho mého těšení je ale vždycky tábor.
Co ještě dalšího stíháš kromě Tuláků?
Kromě Tuláků a školy toho už moc nemám. V letošním roce jsem se stala členem ČASP, což je česká asociace studentů psychologie. V rámci ní mám například možnost se účastnit různých kurzů– ať už jako organizátor nebo účastník. Teď jsme třeba se spolužákama dělali workshop pro olomoucké střední školy, jehož cílem bylo studenty třetích ročníků seznámit s psychologií. Taky jsem členkou Správní rady Galénova nadačního fondu, takže mám co do činění s březovými lístky. Taky ráda čtu, koukám na filmy, jezdím na inlinech... :)
Kam nejdál tě zavedly tulácké cesty a kam bys chtěla, aby tě jednou zavedly?
Tak na tuhle otázku mě napadlo hned několik možných odpovědí, takže odpovím trošku diplomaticky–zavedly mě dál, než mě kdy dřív vůbec napadlo. A nechám už na osudu, jestli mi dovolí dostat se ještě dál :)
Máš nějaké přání, které by sis někdy ráda splnila?
Jako nějaké takové to sobecké přání– čistě jenom pro mě? Teď mě zrovna nic nenapadá... Určitě by se tam dalo zařadit navštívení některých zemí, které mě lákají a které jsem zatím ještě nestihla prozkoumat.
Loni jsi byla na dobrovolnickém Tamjdemu. Líbilo se ti tam?
Tamjdem se mi líbil moc. Přijde mi to jako báječná příležitost dostat se na zajímavé místo, poznat nové lidi a zároveň pomoct tam, kde je potřeba. Až mi to bude časově vycházet, určitě vyrazím znovu :)
Z jakého důvodu tě dobrovolnictví baví a naplňuje?
O dobrovolnictví obecně bych mluvila nerada, neboť je to široká oblast a já se pohybuju jenom v její malé části. V práci s dětmi je pro mě důležitá zpětná vazba, pokud je teda pozitivní. Prostě když za mnou přijde jedno z dětí a řekne mi, že se mu tahle akce líbila nebo že ta hra, kterou jsme zrovna hráli, byla super. Škoda, že my velcí to takhle neumíme. To by se pak pracovalo ještě líp :)
Jezdíváš na celoduhové akce i na CVVZ (Celostátní vzájemné výměny zkušenností) . Co se ti nejvíc líbilo na Duhové bráně, co na ní třeba ve srovnání s CVVZ chybělo?
Snažím se využít každé příležitosti, která mi umožní se nějakým způsobem zlepšit v tom, co dělám. Srovnávat Duhovou bránu a CVVZ je docela oříšek. Už jen proto, že CVVZ jsou masové akce, na které jezdí stovky lidí. Díky tomu je tam mnohem širší programová nabídka. Navíc jsem na poslední Duhové bráně byla díky Velké Duze ještě o část programu ochuzena, což mě trošku mrzelo. Na druhou stranu menší počet účastníků Duhové brány (a samozřejmě taky um organizátorů :)) zajistil atmosféru mnohem kouzelnější, než by kdy bylo možné na CVVZ. Byla jsem moc ráda, že jsem potkala známé lidi, kteří navíc vypadali, že mě taky rádi vidí. Za to jim moc děkuji :)
Co tě napadlo, když jsi se dozvěděla, že budeš další držitelkou Duhové štafety?
"Já? Cože?"
Měla jsi radost?
Radost přišla až po pár minutách. Ze začátku jsem z toho byla akorát tak vykulená :)
Díváš se kolem sebe, kdo bude tvým následovníkem?
Dívám a už mám i tip :)
Co by jsi popřál Duze, vaší dužině, sobě , nám všem?
Duze bych popřála hlavně to, aby vydržela co nejdéle a aby všichni její členové (hlavně ti dospělí) si byli vědomi jejího hlavního cíle–dobře odváděné práce s dětmi a mládeží. Tulákům bych určitě popřála to samé. Plus ještě zázračného kouzelníka, který by nám mávnutím kouzelné hůlky poopravil naše tábořiště. A sobě? Sobě nic přát nechci.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor s Katobou vedla Jana Šoupalová
Na Velké Duze v roce 2008 byla poprvé rozdána ocenění dobrovolníkům Duhy. Duhou se rozběhla Duhová štafeta – prvních pět členů Duhy bylo symbolicky odměněno za svůj přínos organizaci, v dalším roce to byli oni, kdo předávali pomyslný štafetový kolík dalšímu členovi Duhy a vyslovili uznání někomu, o kom vědí, že je inspirací pro své okolí, vyjádřili úctu k jeho či její dobrovolnické práci a rozvoji hodnot sdružení. Členové Duhy se Duhovou štafetou vzájemně povzbuzují k dalším aktivitám a radují se z duhových úspěchů.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?
napsali o nás
Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.
výroční zprávy
stanovy
Naše programy
trochujinak - zkus workcamp
Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!