sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

Mikulášský Cakov

Napsal Duha Tuláci dne 13.prosince 2016

Mrzne až praští, ale to nám nevadí - vyrážíme na Cakov stejně jako loni, předloni, předpředloni ... na tradiční "Mikulášský rej", který na začátku prosince pořádáme už asi po stopadesáté... Ubytovaní a napapaní si hovíme v klubovničce u krbu. Pozor - u kouzelného krbu! Jenže nehřeje a dá se prý zapálit jen kouzelnými světýlky. Jak jinak že, když je kouzelný. A tak se vypravíme do třeskutého mrazu a tmy tmoucí kousek za základnu, kde se prý ta světýlka dají najít. Zkoušíme chytat světelnou morseovku, ale nejde nám to, takže tenhle pokus nevyšel.




Nad námi nádherně svítí hvězdy. Že by tohle byla ta světýlka? Tak hledáme známá souhvězdí, ale je tu moc stromů, tak se nám to daří tak napůl. Už to vypadá, že ten krb hořet nebude, ale při návratu objevujeme spoustu světýlek na hřišti u základny. Tentokrát je lov úspěšný. Bude přece jen ohýnek a teploučko! Ještě malá zkouška našeho sluchu a odlov ve tmě dobře ukryté vysílačky (polovička z nás je úplně, ale úplně hluchá) a jdeme kouzlit ke krbu. Samozřejmě se to podařilo a můžeme si vegetit u pohádky. Tu nám vypráví Luciper, která si k tomu vyčaruje i projekci. Co na tom, že je to jen stínohra, ani nedutáme. A když se dozvíme, že neposlušní čerti ohrozili mikulášskou nadílku pro děti a ty v pondělí budou marně čekat na průvod Mikuláše s andílky a čertíky, tak to nás fakt rozhodí. A tak když nás Luciper vyzve, abychom pomohli, protože jenom MY to můžeme zachránit, neváháme ani minutu. Bývalé čerty, kterým Mikuláš za trest sebral rohy– teď už jen obyčejnou holku Esmi a kluky Hogana, Pahu a Cipíska–si rozdělíme mezi sebe, abychom jim pomohli posbírat všechny ty bonbóny, které byly na nadílku pro děti a oni je poztráceli, když se mezi sebou mydlili a roztrhli pytel s dobrotami ...

No a teď si už jen budeme hrát až do sobotní večerky. A taky jo! Naši starší kamarádi pro nás připravili hned několik her, takže jsme střídali hry v klubovně i hry venku, klidové, i pohybové. Něco na skupinky (bojovali mezi sebou Ďáblíci, Chlupáči, Kotlíci a Ohniváci), něco na jednotlivce a někdy jsme se rozdělili ještě na mladší a starší, takže jsme trénovali i týmovou spolupráci. Každý z nás byl důležitý, protože každý mohl pro tým nasbírat cenné bodíky a podle umístění jsme získali zpět ty "poztrácené" bonbóny pro svého čertíka-nečertíka. Jejich hodnota se lišila barvou. Nejcennější byly zelené (s eukalyptem, mňam). Vyhráli Ohnivci s Hoganem, druzí byli Ďáblíci s Cipískem, třetí Kotlíci s Esmi a čtvrtí Chlupáči s Pahou, ale bylo to děsně vyrovnané a hlavně–podařilo se ztracené bonbóny posbírat a uličníci se mohli zase vrátit zpátky k Mikulášovi, který jim milosrdně vrátil rohy a tak byla spokojenost na všech stranách. Čerti byli zase čerti, mikulášskou nadílku jsme zachránili a dostali jsme všechny bonbóny, které jsme si vybojovali. (Jsme přece také děti, ne?)

Samozřejmě víkendovka nebyla jen o hrách, trénovali jsme uzlování, ti nejšikovnější si plnili některé podmínky odborek, trénovali jsme orientaci s mapou a buzolou. Dokonce mezi nás přišel i „doktor Větvička“ převlečený za Lindu (nebo naopak?) a opakovali jsme si ty nejdůležitější věci z první pomoci. Sobotní večer patřil tvoření a pod velením Luciperky jsme vyráběli nádherné mandaly nebo obrázky zvířátek, také sypané písky. Nu a samozřejmě nechyběla ani mikulášská nadílka. Jako každý rok přišel mezi nás Mikuláš s andílky a čerty, kteří letos byli na nás docela hodní. Zachránila nás Borůvka hezkou básničkou o Mikulášovi, takže jsme všichni dostali perníčky. Sice Mikulášova kniha hříchů byla tentokrát docela dost popsaná a celkem dost toho o nás věděl (třeba: kdo si neuklízí v pokojíčku, kdo je hubatý na maminku nebo kdo fláká školu), ale my jsme slíbili, že to všechno napravíme a polepšíme se, takže do čertovského pytle nikdo nešel a všechno dobře dopadlo.

Príma bylo, že během soboty, alespoň na chvilku, přijeli další Kiváci (nejstarší Tuláci), takže jsme se po dlouhé době sešli skoro úplně všichni! Byli jsme také moc rádi, že mezi nás přišla bývalá Tulačka Luciper, skvělá výtvarnice, která s námi vyráběla ty krásné obrázky, umí vyprávět kouzelné pohádky a vůbec, umí toho opravdu moc, přijela i s Broučkem, také bývalou Tulačkou, která patřila k nejlepším v oddíle a dodnes toho hodně umí, takže byla velkou posilou pro svůj tým. Dokonce jsme měli mezi sebou i Romese, také bývalého Tuláka, ten kvůli sportu nemůže s námi pravidelně pracovat, ale zato přijde mezi nás kdykoliv mu to čas dovolí a my ho moc rádi vidíme. Akorát, že furt všechno vyhrává, těžko se s ním srovnává krok. Pomoct nám přijel i kamarád Divadlo, který je nám vždycky nablízku, když to potřebujeme (a na víkendovce to potřebujeme fakt moc) a také jsme se aspoň na chvilku viděli se Zečou, táborovou zdravotnicí. I dospěláci si to s námi užili, zapojili se do některých her a Katóba pro ně připravila suprovou hru EXIT GAME.

Závěr této víkendovky pařil Kmenovému sněmu. Ještě před jeho zahájením Bigoněk předal péči o oddílovou vlajku Petě, což je obrovská pocta pro každého Tuláka! A pak nastala velice slavnostní chvíle, kdy Honza Klepal z rodu Sov přijal přezdívku Grek a složil tulácký slib. Je hodně šikovný, což je pro oddíl velká naděje do budoucna. A ještě jedna významná událost–Cipísek se od dnešního dne stává owačirou, protože minulý měsíc oslavil patnáctiny. Nu a pak jsme si už povídali o tom, co všechno jsme společně od prázdnin zažili a co nás čeká v příštím roce, který zahájíme hned v lednu Uzlařskou regatou. Na tu nás totiž každý rok zve oddíl Duha Rysi z Olomouce a loni nás porazili skoro ve všech kategoriích, takže je to pro nás obrovská výzva! Také jsme spočítali ztráty, protože v září odešlo z oddílu docela dost kamarádů, což je nám moc líto. Ale zase naštěstí přišlo hodně nováčků, což je bezva, takže v tuto chvíli je nás rovná padesátka velkých i malých Tuláků!

Nakonec už jen Buk proměnil uhlídané kramlíky za čokoládové zlato (to byla „celosobotní“ hra, kdy jsme měli za úkol hlídat si svůj majetek a cvičit tak postřeh, bystrost, pozornost i hbitost). Vítěz "zlodějů" Majkl (staří Tuláci měli zase za úkol nám ty kramlíky brát) odjel dřív, takže nic nedostal a odměnu jsme si mohli rozdělit mezi sebe. Konečně–krást se nemá!

A pak se už balilo, uklízelo a tak–to je taková ta nepříjemná tečka za každou vícedenkou. Príma je, že letošní Mikulášský rej byl všemi účastníky oceněn plným počtem bodů, takže známka " na výbornou"!!!

Oliška


Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.


historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?


napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.


výroční zprávy


stanovy


Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!

TOPlist